Molekulárním autobusem dojel k vítězství

Kabinet MÚZ se ve středu večer pomalu plní diváky. Přišli už na druhý Science slam, který pořádá Masarykova univerzita. Čekají je šestiminutové výstupy odvážných mladých vědců, kteří se pokusí zaujmout, pobavit a předat divákům něco ze svého oboru.

Mezi sedmi statečnými je tentokrát jeden fluviální geomorfolog, dva chemici, mikrobiolog, informatička, geografka s vášní pro správnou anglickou výslovnost a geolog.

Na scénu přichází jako první Petr Holík. Na arktických ostrovech Špicberky zkoumal říčku vytékající z ledovce a především to, jak rychle je řeka schopná přemisťovat materiál, zejména kamení. Fluviální geomorfolog může tyto poznatky využít například v obydlených oblastech k tomu, aby zjistil, jak se chovají tamní potoky a říčky, nebo zjistit, jak vypadala krajina v minulosti.

S vodou spojuje svou práci i Radka Zounková. Zaměřuje se ale na podstatně menší objekty, než je kamení. Zkoumá antibiotika, respektive jejich zbytky, které se dostávají například lidským vyměšováním do kanalizace a z ní do řek a životního prostředí. Právě tímto způsobem se totiž mimo jiné zvyšuje rezistence bakterií a tedy i nemocí, proti kterým mají působit. A jak k tomu dochází? Zounková tvrdí, že bakterie se docela rády „líbají“ a díky tomu si vyměňují genetické informace včetně vyšší odolnosti vůči antibiotikům.

Pro Tomáše Buryšku se zdají být divadelní prkna jen malým jevištěm. Ve výzkumu si totiž hraje na boha. Střevní bakterii Escherichia coli nutí dělat věci, které běžně neumí, především rozkládat nebezpečné a zdraví škodlivé látky. „Jenže i bohové dělají chyby, a tak nikdy přesně nevím, která mutace přinese kýžené ovoce,“ popisuje začátek svých experimentů. K potřebnému cíli dospěje tak, že vytvoří celou řadu mutací a testuje jejich účinky.

Mikrobiologa střídá na jevišti Hana Vrtalová. Hlavní roli v jejím výstupu hraje jazyk moderátora. Demonstruje na něm totiž, jak správně vyslovovat v angličtině. Možná se to nezdá, ale kdo by se nezastyděl, když místo „těch ostatních“ (others) bude mluvit o „vemenech“ (udders). Zákeřný je v tomto případně znělý dentální frikativ, souhláska, kterou český jazyk nezná. „Vystrč jazyk na diváky, skřípni jej lehce mezi zuby a zkus říct z,“ komanduje studentka moderátora.

Když ho potrápí i za pomoci dřevěné lékařské špachtle, připomíná, že výslovnost není všechno. Angličtina je totiž jazyk, v němž významnou roli hraje také intonace. Kdo ji dobře nezvládne, může se ocitnout třeba na druhém konci Londýna, než kam chtěl při nástupu do taxíku dojet.

Název vystoupení dalšího soutěžícího napovídá, že bude také o cestování. Je v něm totiž slovo autobus. Jenže Tomáš Fiala je chemik a jeho dopravní prostředky jsou makromolekulární. Látka, kterou zkoumá, má totiž molekuly ve tvaru kruhu s dírou neboli kavitou uprostřed, do které se mohou „chytit“ různé látky, například léčiva. Říká se jim makrocyklické sloučeniny.

„Představte si makrocyklus jako autobus. Na zastávce Farmaceutická firma do něj léčivo nastoupí, jede přes zastávku Lékárna, Žaludek pacienta, až na konečnou stanici Ošklivý nádor, kde léčivo vystoupí, zlikviduje tumor a zdravou část těla nechá na pokoji,“ popisuje fungování těchto chemických látek Fiala.

Donutit sloučeniny, aby dopravily to, co chceme, přesně tam, kde to potřebujeme, ale není jednoduché. Mladý chemik se v laboratoři zabývá především zkoumáním toho, jaké látky daný makrocyklus umí navázat, jak silná ta vazba je a za jakých okolností se z něj příslušná látka uvolní. „Bohužel zjišťuji, že důležitým faktorem je i aktuální konstelace hvězd,“ dodává s úsměvem.

Na pódiu ho střídá informatička Petra Kalábová. Ta na náhodu příliš nevěří. Především v oblasti internetu. Ztracená data v mailu, ukradené peníze z účtu nebo prozrazené soukromé informace si totiž podle ní může chránit každý. Hackery většinou nejsou mladí muži v zatemněných místnostech, ale lidé, které známe. A stačí jim k tomu všemu chytrý telefon.

Závěrečný výstup se také věnuje hledání informací, jde však o něco dál a hlouběji, než internetoví hackeři. Pavel Pracný se snaží zjistit, jaké bylo před sto, tisícem nebo i více lety klima. Nepoužívá na to křišťálovou kouli, ale vodu. Konkrétně vodu skapovou, která padá v jeskyních z krápníků. Obsahuje totiž stopové prvky, které se v různé míře zachytávají na krápníku. Jejich složení závisí na mnoha okolnostech, například na tom, zda bylo suché období.

A kdo byl tentokrát nejlepší popularizátor vědy? Zajímavé, zábavné a vůbec nejlepší představení podle diváků předvedl chemik Tomáš Fiala. Bavičkou večera pak organizátoři vyhlásili Hanu Vrtalovou.

Masarykova univerzita | Masaryk university