Velkomoravané? Zřejmě lovci otroků

Období Velké Moravy patří mezi slavné momenty českých a vůbec středoevropských dějin. To nejzajímavější, co vědci o tomto období v posledních desetiletích zjistili, pochází především z archeologických nálezů. Za rozkrýváním některých tajemství stojí i profesor Jiří Macháček z filozofické fakulty, který vede výzkumné práce na Pohansku u Břeclavi. V rozhovoru prozrazuje, jak vypadá práce archeologa a co ještě o Velké Moravě nevíme.

O archeologii se říká, že oproti jiným oborům na filozofické fakultě ji studuje poměrně hodně mužů. Čím to je?
S archeologií jsou spojené romantické představy, které jsou personifikovány v chlapácké postavě Indiana Jonese. Tento stereotyp tedy může ovlivňovat rozhodování mladých lidí. Zároveň je archeologie fyzicky poměrně náročnou disciplínou. Už za studia u nás musíte prokazovat své znalosti a schopnosti při každoročních letních praxích na archeologických výzkumech. Nechci však rozhodně říct, že by ženy nebyly této práce schopny, naopak se někdy ukazuje, že jsou mnohem výkonnější než muži. Ale celkově asi tyto vyhlídky přitahují více mužů, než je obvyklé na zbytku fakulty.

Dostanete se i vy jako vedoucí výzkumu ještě k fyzické práci?
Já to přímo vyhledávám, i když už to samozřejmě není tak často jako dřív. Archeologie je ale z podstaty činnost, ve které se zajímavě snoubí fyzická a duševní práce, a archeolog tudíž není pouze kabinetní badatel. Když můžu, tak si i já rád vezmu lopatu a jdu se svými studenty pracovat do terénu. Je to přece jen dobrodružství, když začnete ze země vytahovat poklady našich předků.

A já myslel, že mi budete romantickou představu o práci archeologa vyvracet.
Je to samozřejmě úplná indianajonesovská třešnička na dortu, které předchází nesmírné badatelské úsilí. Moderní archeologie zahrnuje obrovskou škálu různých disciplín, zejména technických a přírodovědných. Slavnostnímu objevu mimořádného nálezu často předchází letecký průzkum, geofyzikální měření i aplikace řady dalších prospekčních metod.

Máte v tomto ohledu tedy hodně blízko k přírodním vědám.
V anglosaském světě je archeologie dokonce považována spíše za součást antropologie, u nás je ale tradičně součástí historických disciplín, a proto má své pevné místo na filozofické fakultě. Máme ovšem svá specifika. Brněnská univerzitní archeologie je v Evropě zajímavá tím, že dlouhodobě provozujeme své vlastní výzkumné stanice. Je to tedy i organizačně náročné, protože musíme udržovat v chodu komplexy budov, laboratoří a depozitářů, které máme na různých místech Moravy nebo i v zahraničí. O základnu v Sýrii jsme však ze známých důvodů přišli.

Jaký je rozdíl mezi archeologem akademického typu, jako jste vy, a archeologem z ústavu památkové péče?
Svého času to pěkně vysvětloval profesor Neústupný z plzeňské univerzity. Památkovou a akademickou archeologii odlišují trochu jiné cíle a postupy. Památkově orientovaní archeologové se zaměřují na záchranu archeologických nálezů. Tráví opravdu hodně času v terénu, většinou na různých stavbách dálnic a supermarketů, a za mrzký peníz se snaží pro společnost zachránit národní kulturní dědictví, které by bylo nenávratně zničeno. Kopou v mrazu a ve sněhu na stavbách, mají za zády bagry a musí neustále komunikovat se stavaři, kteří mají úplně jiné představy o tom, co by se na staveništi mělo dělat. Jsou to pro mě opravdoví hrdinové a idealisté plní entuziasmu.

A akademičtí archeologové dělají co?
My se snažíme naše výzkumy orientovat na řešení dlouhodobějších teoretických otázek vyplývajících z výzkumných záměrů pracoviště. Já sám se zabývám hlavně problematikou Velké Moravy a obdobím 9. století. Z tohoto důvodu zkoumá naše katedra už 55 let lokalitu Pohansko u Břeclavi.

Co je na tomto období tak zajímavé?
Formují se zde základy našeho národa i naší kulturní identity, která se právě v té době přimyká k západnímu civilizačnímu okruhu. Byzantinci Konstantin a Metoděj sem sice přišli z východu, Moravané se pak ale vyhnáním jejich učedníků zcela záměrně přiklonili k latinskému světu. To ovlivnilo další vývoj této části Evropy na tisíciletí dopředu. Velká Morava skutečně nemá význam jen pro nás. Byly zde položeny základy celého východoslovanského písemnictví, vznikly tu první překlady církevních textů do slovanského jazyka, odtud se křesťanství šířilo i do okolních oblastí. Pro mě osobně je pak zajímavý i fakt, že to není až tak anonymní období jako pravěk. Dokážeme si už představit konkrétní lidi, činy a události, které se v té době udály. Zároveň je pro tuto dobu archeologie nezastupitelná, protože písemných pramenů je ještě tak málo, že bez kopání v zemi bychom si nedovedli vytvořit plastický obrázek tehdejší společnosti.

V souvislosti s archeologickým bádáním o Velké Moravě se často zmiňuje pátrání po hrobu svatého Metoděje. Je to pro vás nějaký cíl?
To je takový archeologický popík. Pro veřejnost je to atraktivní téma, ale pro odborníka jen velmi složitě řešitelná problematika. Archeologické prameny jsou, jak se říká, němé a mrtvé. Jen málokdy jsme schopní propojit nález s konkrétní historickou postavou. Když najdeme nějaké hroby, umíme většinou určit, z jakého sociálního a kulturního prostředí dotyční pocházeli a kdy přibližně žili. Ale to je zpravidla maximum. V tomto ohledu si tedy žádné ambice nekladu. Ani to nepovažuji za příliš smysluplné. Je tady řada zajímavějších otázek. Nám se v poslední době podařily některé naprosto výjimečné objevy.

Máte na mysli objev velkomoravského kostela.
Přesně tak. Na Pohansku se české archeologii podařilo odkrýt po několika desetiletích marných pokusů dosud neznámý kostel z doby Velké Moravy. Kostely jsou opravdu vzácné, je jich dosud známo jen kolem dvaceti. Navíc jsou to nejen nejstarší církevní, ale vlastně i zděné stavby na našem území. Pokud tedy nepočítám krátkou epizodu římských legií, které tu pobývaly v době markomanských válek. Je to fantastický doklad christianizačního úsilí a činů, které nás spojily s křesťanským světem.

Změnila se nějak představa o Velké Moravě v poslední době? Z dějepisu si vzpomínám, že toto období našich dějin mělo skoro až posvátnou auru.
Hodně se o tom v současné době diskutuje. S tou aurou máte pravdu, Velká Morava byla dlouho považována za první státní útvar západních Slovanů, na existenci Velké Moravy se dokonce odvolává preambule současné slovenské ústavy. Jenže to pak vede k nekritickému chápání role Velké Moravy ve střední Evropě. Byla zde skutečně fenomenální protoměstská aglomerace, Pohansko je svou rozlohou a zalidněním srovnatelné se západoevropskými centry, jako bylo Řezno, jedno ze sídel franckých králů. Nacházíme zde bohatou materiální kulturu, zlaté a stříbrné šperky. Na druhou stranu to ale byla společnost velmi archaicky orientovaná. Zdroje se přerozdělovaly z centra, nerazili vlastní mince a ani ty odjinud nepoužívali ve vnitřním obchodu. Otázka tedy zní, na čem stála ekonomika této země?

A tam je zakopaný pes?
Nemáme jednoznačné důkazy, ale zdá se, že se Velkomoravané zapojovali do skutečně masivních obchodů s otroky. Ti pak směřovali převážně do islámských zemí, ať už na západ na Pyrenejský poloostrov nebo přes Benátky na Blízký východ. Ukazuje se, že velkomoravská knížata z toho pravděpodobně výrazně profitovala a byla vlastně lovci otroků na územích na sever nebo na východ od nás. Z písemných pramenů známe dokonce centrální trh Moravanů, místo, které bylo dobře známé bavorským nebo židoarabským obchodníkům, kteří přicházeli po dálkových komunikacích, přinášeli zlato a stříbro a odváželi si lidi. V arabských pramenech se tito otroci označují jako Saqaliba, což znamená v podstatě Slovan. A ze stejného období zřejmě pochází i německý název pro otroky Sklave, což je prakticky to samé co Slawe – Slovan. Příliv slovanských otroků byl asi tak silný, že se to stalo synonymem.

To je nová teorie?
Je známá už z minulosti, teď se o ní ale zase intenzivně diskutuje mimo jiné v souvislosti s tím, že historik Dušan Třeštík teoretizoval, že po zániku Velké Moravy se tento velký obchod přesunul do Čech. Počátky Prahy jako významného evropského města souvisí zřejmě s tím, že tam byl umístěn jeden z hlavních trhů s otroky v Evropě, a položily se tak ekonomické základy pro rozvoj raně středověkých Čech.

Spousta záhad je spojená také se zánikem Velké Moravy. Ví se o tom víc?
To je hodně fascinující záležitost. Víme, že tato říše fakticky neexistovala ani sto let. Poprvé se Moravané objevují v písemných pramenech v roce 822 a z dějinné scény mizí Velká Morava už v prvním desetiletí 10. století. Byla to tedy záležitost jen několika generací, muselo ale dojít k explozivnímu rozmachu. Zánik je tradičně spojován s nájezdy Maďarů, původně nomádů ze středoasijských stepí. Ta představa není v podstatě špatná, faktorů ale bylo zřejmě víc. Loajalita společenských špiček byla zřejmě silně závislá na darech od vládce získávaných z dálkového obchodu, a pokud došlo k jeho přerušení, mohli lidé jednoduše ztratit zájem držet projekt Velké Moravy při životě. Další příčinou, kterou se snažím intenzivně promýšlet, mohly být také změny přírodního prostředí.

Změnily se podmínky?
Velkomoravská centra jako Pohansko, Mikulčice nebo Staré Město byla netradičně umístěna uprostřed říčních niv, což se zřejmě ukázalo být jako poměrně fatální. Víme totiž, že někdy v průběhu desátého století se nějakým způsobem změnily tamější vodní poměry. Naznačuje to i fakt, že když lidé tato místa opustili, často se tam už nikdo nikdy nevrátil. Pohansko i Mikulčice zůstaly opuštěné. Dnes jsou tam louky a lužní lesy. Zřejmě to tam kvůli změnám přírodních podmínek začalo být neobyvatelné a mohla to být další rána, kterou tato centra utrpěla.

Baví vás víc práce v terénu nebo v laboratoři?
To tak nejde říct. Když v potu tváře se studenty, se kterými jsme po týdnech a měsících na lokalitě už skoro jedna rodina, kopeme v zemi a přijde objev, je to obrovská radost a společně to velmi intenzivně prožíváme. Radost ale člověk zažívá i potom na univerzitě. Teprve v kabinetu u počítače totiž začínáte chápat, co jste vlastně našel. Je to úžasný pocit, když všechny ty střepy přeměníte na archeologická data, vznikne vám databáze a z ní statistika, ve které vidíte, co bylo pro danou lokalitu typické a jak se vyvíjela v čase. Najednou se vám otevře plastický obrázek celé zkoumané kultury.

Pracujete teď na něčem konkrétním?
Teď jsme vydali s kolegy knihu Civilizace a dějiny, což je pozoruhodná ukázka toho, jak se dá uvažovat v širším kontextu o dějinách lidstva. Polovina knihy je napsaná archeology, tedy lidmi, kteří se zabývají vývojem lidstva do opravdové hloubky – od momentů, kdy člověk poprvé rozdělal oheň. Teprve tak si totiž můžete udělat nějakou představu o tom, odkud vlastně přicházíme a kam jdeme. Když tyto otázky řešíme jen v rámci časového úseku mezi publikováním dvou odhadů HDP, přináší to naprosto nepravdivý obraz světa.

Masarykova univerzita | Masaryk university