Kde se skrývali Kréťané v dobách krize?

Loni v létě strávili archeologové z Masarykovy univerzity tři týdny nedaleko krétského leto­viska Elounda. Místo dovolené zkoumali dvě lokality – vrchol Oxa a přilehlé údolí Kalos Lakkos. Chtěli zjistit, proč a jak lidé dříve síd­lili v regionech na první pohled nepříznivých a dnes zcela opuštěných.

Iniciátorkou výzkumu je Věra Klontza Jaklová z oddělení klasické archeologie filozo­fické fakulty. Na Krétě žila a během tamní vě­decké práce ji mimo jiné zaujala otázka, kam se podělo krétské obyvatelstvo mezi 9. a 10. stole­tím, kdy ostrov patřící k Byzantské říši obsadili Arabové.

„Nechala jsem se inspirovat dobou bron­zovou, v níž se lidé v horších časech stahovali z pobřeží do hor, kde na strategických polohách budovali útočiště. Při jejich kontrole jsem nara­zila právě na vrchol Oxy,“ popsala výběr lokality Klontza.

Vybraný skalnatý hřbet tvoří bariéru mezi pobřežím a vnitrozemím ostrova. „Je to do­minantní kopec, který umožňuje kontrolovat okolní krajinu. Lidé jej jako útočiště využívali od rané prehistorie, ale nikdy ne kontinuálně,“ popsala Oxu Klontza.

Výzkumníci se soustředili na středobyzant­ské období. Podle nalezené keramiky se tam začalo obyvatelstvo stahovat kolem roku 700 a patrně tam vydrželo až do roku 1000. „Z této doby jsme na místě našli na 260 architektonic­kých zbytků masivního opevnění, obytných i obranných staveb. Největší pozornost si však zaslouží cisterny na vodu, kterých je tam té­měř padesát,“ doplnil řecký archeolog působící v Brně Manolis Klontzas.

Podrobné mapování archeologických pamá­tek má na starosti Pavel Staněk ze společnos­ti Archaia Brno, která na výzkumu spolupracuje. „V létě jsme zaměřili všechny dochované kon­strukce a vytvořili prostorovou mapu lokality. Do budoucna se pak budeme soustředit na místa s vyšší koncentrací nálezů,“ uvedl Staněk.

Na Krétě začali s výzkumem i odborníci z od­dělení pravěké archeologie Předního východu, kteří se zaměřili na přilehlé údolí Kalos Lakkos. „Měli jsme výzkumnou základnu v Sýrii, napo­sledy jsme tam však byli před revolucí v roce 2010. Nabídku od kolegů jsme využili i proto, abychom mohli naše studenty školit v terénu alespoň tro­chu podobném tomu na Předním východě,“ řekla Inna Mateiciucová.

Z lokality je nadšená. V údolí fungovaly až do 40. let minulého století vesnice a lidé je pře­stali definitivně obývat v letech šedesátých. „Vytipovali jsme tři místa s archeologickými pozůstatky, která chceme důkladněji prozkou­mat. Údolí má však také obrovský přírodovědný potenciál. I když v něm na první pohled chybí vodní zdroj, jeho jméno v překladu znamená dobré údolí a využívalo se původně k pěstová­ní obilí a ovoce. Specifická geologická situace umožňuje koncentraci vody v údolí, která tam stéká puklinami v deskovitém vápenci,“ do­plnila Mateiciucová. Aby vědci tamní situaci objasnili, začali spolupracovat i s hydrogeology z přírodovědecké fakulty.

Voda může být také spojnicí mezi oběma zkoumanými lokalitami. Odborníci se domní­vají, že systém cisteren na Oxe může souviset se zásobováním údolí vodou. Cílem plánovaného projektu je zjistit, jak fungoval, jaký měl objem, kolik lidí mohl uživit a jak je možné získané po­znatky využít do budoucna.

Členem týmu je také kulturní antropolog Maximilian Wilding. Do projektu chce zapojit místní pamětníky, kteří si na život v údolí vzpo­mínají. Rádi by se co nejvíce dozvěděli o jejich každodenním životě, o používání tradičních technologií, využívání místních zdrojů a vůbec o podmínkách pro zajištění obživy. „Nechceme jen zjistit, jak to bylo dříve. Chceme zjištění pro­pojit se současností a ukázat, že to, co děláme, může přinést informace aktuální i pro současnou společnost. Krize k našemu světu patří, opakují se, ale vždy je tu možnost najít alternativní řešení,“ doplnil Wilding.

» Přečtěte si, jak vypadal výzkum očima studentů.

Masarykova univerzita | Masaryk university