Studentka loví vědecké úspěchy. Už na střední

Dostat svůj výzkum do odborného časopisu dá práci, kdejaký doktorand by mohl vyprávět. A stejně tak o tom, jak velkou měl radost, když se mu to povedlo. Barbora Čechová, 18letá studentka Gymnázia Matyáše Lercha, to dokázala už jako středoškolačka. Jako členka týmu Lumíra Krejčího z Biologického ústavu Lékařské fakulty MU je spoluautorkou článku o roli jednoho proteinu v opravném mechanismu DNA.

„Pokud tento protein v lidském organismu nefunguje tak, jak by měl, lidé trpí Rothmund-Thomsonovým syndromem, který se projevuje například predispozicí k rakovině nebo k předčasnému stárnutí,“ dává věc do širší souvislosti Bára.

Ne, středoškoláci do laboratoří Masarykovy univerzity v kampusu nedocházejí běžně. Ona je výjimkou, která si ale otevřené dveře zaslouží. Dostala se do nich díky univerzitnímu vědeckému výukovému centru Bioskop, kde se můžou s vědou zajímavou formou seznámit už ty nejmenší děti. „Absolvovala jsem tam jeden kurz, ale nestačilo mi to. Chtěla jsem něco víc medicínsky orientovaného, tak jsem se přihlásila do programu Jihomoravského centra pro mezinárodní mobilitu,“ vzpomíná dívka, která se do kampusu dochází už více než rok.

Jihomoravské centrum pro mezinárodní mobilitu totiž koordinuje projekty středoškolské odborné činnosti. Sbírá témata od konkrétních vědců a nabízí je talentovaným středoškolákům, kteří mají o vědu zájem. Když to jde dobře, skončí to jako u Báry, která si vybrala téma Oprava poškozené DNA aneb jak nás buněčný servis chrání před rakovinou vypsané Lumírem Krejčím a od té doby se stala součástí jeho výzkumného týmu. Dělá to, k čemu by se jako gymnazistka jen tak nedostala.

„Celý podzim jsem sbírala data o proteinu, který je začleněný do oprav DNA a zjišťovali jsme, jakou funkci v celém procesu má,“ mluví Bára o věcech, kterým běžný středoškolák rozhodně nerozumí a většinou to platí i pro lidi daleko starší. Výsledkem toho všeho každopádně je, že si může na svoje teprve nedávno otevřené vědecké konto připsat publikační zářez v časopisu DNA Repair Journal.

Postupem času se naučila, jak pracovat s DNA a jak ji izolovat a spoustu dalších metod. Teď to sice zní jednoduše, ve skutečnosti to byl ale náročný proces. „Já se vždycky na začátku hrozně stydím před lidmi. Přišla jsem do laboratoří, kde měli všichni spoustu titulů, a já nic neuměla, tak jsem se trochu bála, abych je neotravovala,“ líčí Bára začátky v bohunickém pavilonu A7. Obavy prý ale brzo překonala. „Hrozně se mi líbí, jak vážně všichni svoji práci v laboratoři berou. Je skvělé, že to není jenom teorie, dělám skutečnou vědu,“ dodává třeťačka, která univerzitní budovy neopustila ani přes léto a ráda by do nich docházela i v maturitním ročníku.

Perspektivu má před sebou hezkou. Se svojí vědeckou prací vyhrála na konci června celostátní kolo biologické sekce středoškolské odborné činnosti, což jí mimo věcných cen a finanční odměny vyneslo také širší nominaci na mezinárodní soutěže a na ocenění Česká hlavička. A kromě toho ji čeká rozhodování, na jakou vysokou školu se od příštího září přemístí. S přijímačkami by s tím, co má za sebou už dnes, neměla mít problém. Teď už jen si vybrat: Biochemie nebo medicína?

Masarykova univerzita | Masaryk university