online.muni.cz Přejít na hlavní obsah

Ředitel Ceitecu: Přinášíme do vědy novou kulturu

Novým vědeckým ředitelem institutu Ceitec se stal Jaroslav Koča z Masarykovy univerzity.

Středoevropský technologický institut Ceitec měl už od počátku připravené místo pro vědeckého ředitele. Obsadit jej člověkem, který se této pozici bude naplno věnovat, se však podařilo až od letošního roku. V mezinárodním výběrovém řízení uspěl dosavadní ředitel vysokoškolského ústavu Ceitec MU Jaroslav Koča.

V čem vlastně spočívá úloha vědeckého ředitele?
Rozdělil bych tyto role do dvou rovin. Mezi klíčové úkoly směřující dovnitř patří tmelit institut na základě společných vědeckých zájmů, vyhledávat a podporovat synergie a snažit se, aby přinášely kvalitativně nové výsledky. Je třeba také dbát na kvalitu vědy a pěstování vědecké kultury a samozřejmě se neustále srovnávat s obdobnými centry excelence doma i v zahraničí. V neposlední řadě také kultivovat model, jímž může Ceitec sloužit jako vzor, jak konsorciálně budovat velké a nákladné infrastruktury.

Co se týče vnějšího působení vědeckého ředitele, tak jej vidím především ve snaze přesvědčit politické představitele o tom, že když už se podařilo za nemalé dotace z Evropské unie vybudovat v České republice několik vědeckých center s unikátním vybavením, tak je třeba se o ně také starat. Pryč je doba, kdy nějaký vědec dostane grant, nakoupí za něj nákladný přístroj a pak se více méně náhodně domlouvá s dalšími kolegy, že ho mohou také používat. Centra jako Ceitec jsou z tohoto hlediska přínosem pro českou vědu v tom, že přinášejí novou kulturu s jasnými pravidly, kdy vybudují nákladnou infrastrukturu, kterou mohou využívat všichni – univerzity i další pracoviště či firmy – za jasně daných, rovných podmínek.

Vláda přesto rozhodovala o podobě financování nových vědeckých center a infrastruktur prakticky až před Vánocemi, jak jste to vnímal?
Z pohledu mého profesionálního života to posuzuji jako jednu z nejdramatičtějších situací, kterými jsem prošel. Jen Ceitec Masarykovy univerzity má několik set zaměstnanců a téměř půlmiliardový rozpočet a v konsorciu jsou zahrnuty další tři brněnské vysoké školy a dva výzkumné ústavy. Tento konglomerát přitom ještě donedávna nevěděl, co s ním bude dál. Ze strany vlády je to trestuhodná nedbalost, i proto, že důvěra v zabezpečení financování vědy v Česku tímto utrpěla velké šrámy i v zahraničí.

Kromě financování se v souvislosti s českou vědou hodně mluví také o ne zrovna nejlepším systému hodnocení vědeckého výkonu. Ovlivňuje to i výzkum v Ceitecu?
Do české vědy by mělo téci více peněz. Navíc finance na vědu nejsou rozdělovány efektivně. I když existují snahy podporovat kvalitní výzkum, jsou často jen na papíře. Jsme malá země a nemůžeme si dovolit plošné financování všech oborů. Podpora těch kvalitních musí být razantnější. Protože v Ceitecu získáváme většinu peněz z evropských fondů a jiných externích zdrojů a nejsme závislí pouze na domácím institucionálním financování, můžeme se na kvalitu opravdu soustředit. A pokud se podpora v Česku v budoucnu bude soustředit na kvalitní výzkum, bude to pro náš institut a jeho budoucnost hodně dobrá zpráva.

Vaše výzkumné skupiny procházejí mezinárodní evaluací. Vloni některé z nich nezískaly dobré hodnocení. Odráží se tyto výsledky v dalším fungování?
Během pěti let existence institutu už řada výzkumných skupin zanikla (zhruba 15 až 20 procent z celkového počtu). Samozřejmě ale vznikaly a vznikají i nové. Jde o to, že abychom mohli udržovat vysokou kvalitu, musíme se neustále měnit, protože i věda se mění. Nejde to dělat samozřejmě nijak dramaticky, ale obecně se výzkumné skupiny i v budoucnu obměňovat budou.

Ceitec je ale velký institut, který sídlí na více místech a není možné všechno sledovat. Jak je chcete propojovat?
Jedním z  účinných nástrojů, jak tomu pomoci, jsou jistě peníze. Například Masarykova univerzita finančně podporuje mezifakultní projekty a Ceitec bude muset postupovat podobně. Jako vědecký ředitel ale bohužel nemám balík finančních prostředků, který bych takto mohl rozdělit, a proto hledáme i další možnosti. Jde například o vyhledávání platforem, které mají šanci přitáhnout zájem vědců z různých oblastí a jsou zajímavé i pro mezinárodní komunitu. Příkladem může být vývoj tělních náhrad, kde se propojuje medicína a materiálové vědy, výzkum biosenzorů či využití výpočetních metod vyvinutých původně pro biomakromolekuly při návrzích nových materiálů. Věřím, že se nám podaří vytipovat několik takovýchto oblastí, kolem nichž se vytvoří úplně nové výzkumné týmy.

Člověk má někdy dojem, že řada lidí na univerzitě pracuje v podstatě na tom samém, ale navzájem o sobě nevědí. Budete s tímto handicapem nějak bojovat?
Snažíme se tomu bránit třeba tím, že organizujeme různé semináře, například nově otevíraný Life Science PI Seminars sloužící pro vzájemnou vnitřní informovanost a nebo již zavedený a úspěšný Life Science Seminar Series zaměřený tak, abychom se co nejvíce otevřeli světu. Je to cesta k tomu poznat, že kolega sedící v jiné části univerzity dělá třeba podobný či lákavě komplementární výzkum, a musím říct, že řada našich zahraničních zaměstnanců i těch, kteří se z pozic mimo Českou republiku vrátili, jsou právě na takovou formu komunikace a kulturu zvyklí a tady jim chybí.

Máte plán, jak to napravit?
Je někdy zvláštní, když si vědci stěžují na malou vzájemnou komunikaci, protože mluvit mezi sebou musí oni sami. Přesto je mým úkolem přispět ke změně kultury instituce tak, aby se komunikace stala její součástí. Jde to třeba tak, že v nové budově Ceitecu jsme se snažili kromě laboratoří a kanceláří vybudovat i hodně malých prostor, kde se lidé můžou potkat, chvíli posedět u kávy a pobavit se, a zdá se, že to funguje.

Práce vědeckého ředitele je podle předchozích zkušeností prací naplno. Vy navíc vedete výzkumnou skupinu, máte na to ještě čas?
Každý rok se snažím alespoň na dva nebo tři souvislé týdny odjet do zahraničí a v tomto období se výzkumu naplno věnovat. Před koncem roku jsem byl ve Spojených státech v naší spolupracující laboratoři a téměř nerušeně jsem se mohl věnovat vědě. A právě díky své výzkumné skupině, se kterou se scházíme pravidelně každý týden, i díky aktivitám spojeným s psaním odborných článků si stále udržuji přehled v oboru a dává mi to možnost skutečně vědecky pracovat.

Čím se vaše skupina konkrétně zabývá?
Jsem počítačový chemik a biochemik, takže se snažíme popsat dění v živých organismech za pomoci výpočetních metod. Aktuálně se věnujeme například strukturní bioinformatice, tedy vývoji výpočetních nástrojů, které umožní hledat důležité informace ve strukturních databázích biomakromolekul. Dnes už totiž známe takové množství trojrozměrných modelů bílkovin, nukleových kyselin či cukrů, že z nich dokážeme vyčíst například to, jakou strukturu musí mít bílkovina, aby plnila určitou biologickou funkci.

Zabýváme se také výpočetní glykobiochemií, která souvisí s rolí cukrů v živých systémech, tedy i v našem těle. Cukry totiž neslouží jen jako zásobárna energie, ale mají i další klíčovou roli. Cukrů je obrovské množství a starají se v těle mimo jiné o označování bílkovin či buněk. Podobně jako na letišti dostane kufr cedulku s kódem a pak je přepraven tam, kam má být, tak dostanou buňky či dokonce jednotlivé molekuly v těle cukernou nálepku, která umožňuje organismu směrovat je ke konkrétnímu biologickému využití.

Masarykova univerzita | Masaryk university