V Antarktidě padl teplotní rekord. Naměřili ho Češi

Na Antarktidu nezvykle vysokou teplotu vzduchu zaznamenaly meteorologické stanice, které provozují vědci z Masarykovy univerzity na ostrově Jamese Rosse. Stanice umístěná ve vrcholové části ledovce Davies Dome v nadmořské výšce 515 metrů naměřila dokonce teplotní rekord v hodnotě 17,8 °C, a to konkrétně 23. března 2015 v odpoledních hodinách. 

Automatickou meteorologickou stanici, která celoročně monitoruje povětrnostní podmínky a vlastnosti povrchu ledovce, vědci obsluhují pouze jedenkrát ročně. Proto bylo možné zaznamenané údaje získat až letos po návratu expedice do Antarktidy. „Nyní ještě musíme prokázat jakým způsobem, jakými teploměry a metodikou byla teplota změřena, a pak bude rekord zanesen do světových databází,“ uvedl klimatolog Kamil Láska z přírodovědecké fakulty

Doplnil, že takové extrémně vysoké teploty vzduchu se v Antarktidě vyskytují velmi ojediněle, a to nejčastěji v oblasti Antarktického poloostrova, kde došlo v posledních 50 letech k největšímu nárůstu teploty vzduchu na Zemi. „Druhá nejvyšší teplota vzduchu byla zjištěna o den později na argentinské stanice Esperanza, a to 17,5 °C. Nový teplotní rekord z ostrova Jamese Rosse potvrdil probíhající globální změnu klimatu, se kterou souvisí zvýšení extremity meteorologických jevů. To se může projevit například výskytem extrémně vysokých teplot v Antarktidě, nárůstem intenzity přívalových dešťů nebo délkou období sucha a následnými požáry v jiných částech naší planety,“ řekl Láska.

Teplotní rekord padl v situaci, kdy přetékal vzduch ze západní na východní stranu Antarktického poloostrova a při sestupu docházelo k jeho vysušování ohřívání. Vzestup teplot do rozmezí 15 až 17 °C zaznamenaly i další stanice na ostrově Jamese Rosse.  

Vliv globální změny klimatu na podmínky na ostrově potvrdil i vedoucí letošní expedice Pavel Kapler. Podle něj se na dříve stabilních a kompaktních ledovcích začaly objevovat prudké bystřiny a do budoucna by se mohly začít objevovat i trhliny, které mohou ztížit pohyb a výzkum dalším výpravám. 

Přes všemožné komplikace včetně nízkého počtu členů a výrazně kratší doby pobytu se však podle Kaplera i letošní expedice povedla a splnila všechny úkoly. Čest vědců a techniků strávilo přímo za základně 30 dnů, kdy pokračovali v dlouhodobých výzkumech projevů změny klimatu a údržbě přístrojů pro meteorologická, glaciologická a rostlině fyziologická měření včetně stažení naměřených dat. Vědci se věnovali také měření změny povrchu a objemu vnitrozemských ledovců a odběru vzorků pro biologické výzkumy. Sbírali lišejníky, mechy, řasy, sinice i mikrobiologické vzorky z tuleňů a tučňáků. 

Nová bakterie a odolné lišejníky
Dovezené vzorky a data budou odborníci dál zkoumat v laboratořích, které také hlásí další zajímavé výsledky. Mikrobiologové například popsali další, dosud neznámý druh bakterie, která se vyskytuje pouze v Antarktidě. Objevili ji ve vzorcích, které už od roku 2007 sbírají na ostrově Jamese Rosse a nový půdní mikroorganismus pojmenovali stejně jako stanici po zakladateli genetiky Johannu Gregoru Mendelovi Pseudomonas gregormendelii.

Z antarktických vzorků, které zpracovávají odborníci v laboratořích České sbírky mikroorganismů, bylo doposud izolováno více než 600 kmenů bakterií rodu Pseudomonas. Z dosavadních rozborů je patrné, že mnoho z nich je unikátních a pravděpodobně se jedná o zcela nové druhy. „Popsaná Pseudomonas gregormendelii patří mezi chladnomilné druhy, pohybuje se pomocí bičíků a je podobná bakterii, kterou jsme popsali před třemi lety – Pseudomonas prosekii,“ uvedl Marcel Kosina, který se na popisu obou bakterií ještě jako doktorand MU podílel.

Pseudomonas gregormendelii pochází z mnoha vzorků z různých míst v okolí stanice a byla izolována během expedic hned několikrát. „Jedná se tedy o jednoho z typických bakteriálních zástupců této lokality,“ doplnil Kosina. O objevu bakterie bude informovat prestižní odborný časopis Current Microbiology.

Vědci zkoumají také mechy a lišejníky. „Jedním ze směrů našeho výzkumu jsou fyziologické mechanismy odolnosti antarktických lišejníků vůči zvýšeným dávkám ultrafialového záření, kterým jsou tyto organismy vystaveny v období takzvané ozónové anomálie. Zjistili jsme, že různé druhy jsou velmi odolné i vůči silnému záření,“ přiblížil další výsledky výzkumů profesor Miloš Barták, který působí na ústavu experimentální biologie.

Odborníci vystavili pět druhů lišejníků zhruba třikrát vyššímu UV záření, než jaké dopadá na Zemi při ozonové anomálii. Přesto u nich pozorovali jen malé snížení rychlosti fotosyntézy. „Za tuto vlastnost jsou zodpovědné různé absorbující látky přítomné ve stélce lišejníků, které výrazně snižují možnost poškození jejich fotosyntetizujících složek. Mezi sledovanými druhy jsme však zjistili velké rozdíly ve schopnosti tyto látky vytvářet a udržet ve funkčním stavu při velmi silném či dlouhotrvajícím vystavení UV-B záření,“ uvedl Barták s tím, že vlastnosti těchto látek a jejich možné využití dál zkoumají.

Masarykova univerzita | Masaryk university