Science slam posiluje víru ve vědu

Sál brněnského Kabinetu MÚZ se ve středu večer pomalu naplňoval a krátce před začátkem šestého Science Slamu si už nebylo kam sednout. Diváci se těšili na vystoupení pěti mladých vědců, kteří se jim během večera pokusili přiblížit tak odlišné obory jako je biologie, religionistika nebo archeologie.

Přes poměrně časnou hodinu, krátce po sedmé odpoledne, začal hned první příspěvek zostra – sexem. Zuzana Holubcová, která působí na ústavu histologie a embryologie lékařské fakulty, se totiž zabývá početím – konkrétně pohlavními buňkami, které sleduje v nejranějších fázích počátku života.

„Všichni jsme vznikli se splynutí spermie a vajíčka. Nepřijde nám to divné, ale je to bizarní rande,“ říká divákům Holubcová. Spermie má totiž hlavičku vekou jen pět mikrometrů, zatímco vajíčko má průměr 0,1 milimetru a je vidět i pouhým okem.

Zájem mladé bioložky je však ještě trochu jinde, zkoumá množení buněk. A v tom je podle ní obrovský chaos. Řada embryí začíná svůj život se špatným obsahem genetické informace. „U mladých žen do třiceti let, má jedno z pěti vajíček špatný počet chromozomů. S rostoucím věkem pak toto procento stoupá,“ přiblížila Holubcová důvody tohoto jevu.

Přes sedmdesát procent počatých lidských embryí je tak není životaschopných a jen ze třiceti procent může vzniknout zdravý člověk. „Narození zdravého dítěte není samozřejmost. Neplodnost je nemoc, ale není to nic nového, byla, je a bude a zaslouží si být léčena,“ uzavřela své vystoupení Holubcová kterou diváci nakonec v hlasování zvolili jako nejlepší.

O životě bylo i následujíc představení. Simona Švandová studuje na filozofické fakultě na ústavu slavistiky a zájem diváků obrátila k literatuře. Začala otázkou na to, kdo z přítomných zná Martina Kukučína. „Je to někdo jako Němcová, jen má fousy a knír a v dnešních časech by to byl hipster jak lusk,“ popsala slovenského spisovatele. „Zabýval se zvyky a tradicemi, chodil na jarmarky, prostě všude tam, kde se dalo pít,“ naznačovala Švandová kořeny některých jeho povídek.

Její vědecký zájem jde však ještě dál. V letě odjíždí do Chorvatska, kde spisovatel dlouho žil. Chce navštívit všechna města a místa, která Kukučín znal, abych sama poznal, proč se rozhodl tam odcestovat. „Kukučína má v sobě každý. Nebojte se cestovat, poznávat nové lidi, místa, nebojte se o tom psát. A nezapomeňte žít každý den na 110 procent,“ vyzval na závěr Švandová diváky.

Další vystoupení přeneslo sál opět k přírodním vědám. Studentka fakulty veterinární hygieny Veterinární a farmaceutické univerzity Alžběta Jelínková si na pódium přinesla na pomoc velkou plyšovou žábu. „Jak jste si všimli, věnuji se studenokrevným obratlovcům, mezi které patří i obojživelníci. Ti jsou nejohroženější skupinou zvířat, na seznamu ohrožených druhů je jich 32 procent,“ uvedla mladá veterinářka.

Ohrožují je mimo jiné ranaviry. Rana je latinsky skokan, z něhož byl virus poprvé získán. Jde o velmi nepříjemnou nákazu projevující se krvácivými stavy a úmrtnost v případě epidemie je 90 procent. „Já ho hledám v obojživelnících, což není vůbec jednoduché. Vezmu žábu, ale ta se mi nevejde do přístrojů, takže z ní potřebuji jen vzorek,“ líčila divákům část své práce. Vzorek připravuje z žabích jater, z nichž získá genetickou informaci. Mezi různými vzorky pak hledá ten, obsahující ranavirus.

„Je to závodění DNA, která v gelu běhá přes překážky a každá se zastaví na jiní. Já hledám tu, na níž se zastavila i genetická informace samotného viru. Ty pak pošlu do laboratoře a zpátky mi přijde sekvence, tedy známé CGTTAGTAA… z toho ale virus nepoznám,“ popisovala složitou cestu k výsledkům Jelínková.

Sekvenci musí pak srovnat s údaji v celosvětové databázi. „V mém výzkumu se ukázalo, že to ranavirus není. Jsem tedy ráda, že se u nás ve volné přírod nevyskytuje. Ale pozitivní signály se našly u obojživelníků a hadů chovaných v zajetí,“ dodala Jelínková.

Složitosti genetické informace vzápětí vystřídalo zcela jiné téma. Religionista Tomáš Hampejs se pokusil na příkladu Science Slamu vysvětlit víru. „V rámci religionistiky patřím k určité sektě, která nevěří na náboženství a podsektě kognitivní religionistiky. Věříme v experiment, statistiku, formalizované modelování a publikování v časopisu Nature,“ odlehčil na úvod své téma.

Za pomoci kolegyně demonstroval její extrémní víru motivující jiné k extrémnímu chování. „Organizátoři Science Slamu jednou za čas vyberou náhodné jedince z vědecké populace, během čtrnácti dnů je zradikalizují a oni pak dobrovolně obětují svou nejistou a v podstatě se „odpálí“ před větším množstvím osob,“ popsal víru ve vědu Hampejs.

Tu má i Lenka Tkáčová, která se zabývá archeologií a zkoumá historii Blízkého východu a má rádu arabský chléb pita. A to spolu úzce souvisí. „Pita se vyráběla v tradičních hliněných pecích tannur, které se objevily už před několika tisíci lety. Vypadá jako včelí úl,“ popsala předmět svého zájmu archeoložka.

Háček je však podle ní v tom, že takové pece se nezachovaly a najít se dají jen jejich malé části a navíc takový nález sám o sobě v podstatě k ničemu není. „Kromě přípravy jídla mě ale na pecích zajímají i jiné věci, které už mohou napovědět podstatně víc. Dá se z nich například vyčíst, že v některých místech lidé přešli v jednom období z používání dřeva na živočišné palivo. Došlo tam k deforestaci, což víme i z jiných zdrojů,“ uvedla Tkáčová, která se účastnila i vykopávek v Sýrii.

Chodila tam i s dalšími k místním, kteří je učili péct arabský chleba. „Člověk se začne zajímat nejen o minulost, ale i lidi, kteří tam žijí dnes. Jejich vesnice však už v podstatě neexistuje tak, jak jsme ji znali. A někdy je dobré se zamyslet nad tím, že život, který tady a teď žijeme, se může během několika dní či měsíců stát archeologií,“ uzavřela hlavní program Science Slamu Tkáčová.

Podívejte se na reportáž Muni TV

Masarykova univerzita | Masaryk university