Přejít na hlavní obsah

V době ledové v Evropě převládal genofond lidí z Dolních Věstonic

Rozsáhlá genetická studie vnesla víc světla do prapůvodu dnešních Evropanů.

Jiří Svoboda, který je spoluautorem článku v Nature, vede výzkumnou základnu v Dolních Věstonicích.

Moderní člověk přišel do Evropy z Afriky někdy před 45 tisíci lety. Nová genetická studie zveřejněná v prestižním časopisu Nature, na které se podíleli i experti z Masarykovy univerzity, však ukázala, že předci většiny dnešních obyvatel Evropy, představitelé takzvané aurignacienské kultury, přišli na kontinent až zhruba před 38 tisíci lety.

Genetický vývoj populací v Evropě za doby ledové tedy nijak zvlášť přímočarý nebyl. „První anatomicky moderní lidé zřejmě nepřišli v jedné vlně, ale bylo to více skupin v několika vlnách, které se usadily na různých místech Evropy, odkud vytlačily neandrtálce. Před 38 až 30 tisíci lety se vyvinuly stabilní populace, mezi nimiž posléze dominovala takzvaná gravettienská kultura, kam patří i lidé z naleziště v Dolních Věstonicích,“ uvedl ředitel Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty MU Jiří Svoboda, který je spoluautorem článku v Nature.

Právě genetický klastr nazvaný výzkumníky po české lokalitě Věstonický převládal v Evropě několik tisíc let. „Do stejné skupiny patří například i nálezy z Itálie, Rakouska nebo Belgie,“ uvedl profesor Svoboda, který je rovněž vedoucím výzkumné základny Archeologického ústavu Akademie věd ČR v Dolních Věstonicích, odkud pocházejí právě kosterní pozůstatky využité pro analýzu DNA.

Přestože genofond lovců mamutů z Věstonic svého času ovládl Evropu a k němu patřící lidé rozvinuli silnou kulturu, postupně vymizel a v současné evropské populaci už příslušné genetické skupiny tvoří jen 10 až 15 procent. Podle Svobody jsou výraznější stopy genů lidí žijících v době ledové v Dolních Věstonicích v současnosti patrné například u populace Laponců žijících převážně ve Skandinávii.

Genom lovců mamutů z  Dolních Věstonic převládal až do doby, kdy vyvrcholilo zalednění poslední doby ledové, tedy zhruba před 25 až 20 tisíci lety. Pak se po kontinentu rozšířili představitelé dalších genetických skupin a před zhruba 14,5 tisíci lety se v genomu začaly objevovat vlivy od zcela nových populací přicházejících z jihovýchodu.

Vědci analyzovali genetickou informaci z jedenapadesáti jedinců. Mimo jiné i z kostry nalezené v Dolních Věstonicích v roce 1986, která byla pohřbena s dalšími dvěma jedinci. „Dlouho jsme nechtěli genetickou analýzu dovolit. Je to totiž destruktivní metoda, při níž je třeba navrtat kosti. Trvali jsme na tom, že nejdřív je potřeba udělat precizní morfologický popis,“ uvedl Jiří Svoboda. Ten odborníci publikovali v roce 2006.

Mezitím se také podařilo vylepšit metodu zkoumání DNA, která do té doby trpěla vysokou kontaminací vzorků. „Stačilo, aby někdo třeba na zkoumanou kost sáhl, a mohlo dojít ke zkreslení. Když se s genetickými analýzami začínalo, nevědělo se totiž, že současná DNA je velmi aktivní a může pronikat hluboko do nalezených kostí.

V současnosti už kolegové umí současný a starobylý genom s určitou pravděpodobností odlišit,“ vysvětlil Svoboda, proč ke  genetické analýze nakonec svolili.

Genetika se doplňuje s archeologií
DNA však není jediný ukazatel, na který se vědci při mapování vývoje evropských populací spoléhají. „Jako paleoantropolog spolu s dalšími kolegy sestavuji historii Evropy v době ledové z kostí, artefaktů či technologií. Genetikům tak kromě vzorků pro jejich výzkum poskytujeme vlastně i rámec toho, co zkoumají, a chronologii vývoje,“ uvedl Svoboda s tím, že nové genetické analýzy těm klasickým paleoantropologickým zjištěním v zásadě neodporují. Nejen genetika však přináší nové informace.

Pokračující výzkum lokalit u Dolních Věstonic a Pavlova přinesl za poslední desítky let další zajímavé objevy. „Dlouho jsme například přemýšleli nad strukturou sídlišť lovců mamutů, kteří byli v podstatě nomádskou kulturou. Ukazuje se ale, že tři lokality v  Dolních Věstonicích a Pavlově mohly být celoročně obývané a další menší sídliště sloužila jako sezónní základny například pro lov,“ popsal jeden ze závěrů výzkumu Svoboda. Odborníci už také doložili, že tato kultura kromě masa jedla i rostlinnou stravu. Při průzkumu se našly stopy škrobů a vědci se domnívají, že lovci drtili rostlinné kořeny a  z  nich vyráběli jednoduchou mouku. „Uměli už také vypalovat hlínu. Právě v  ní se našly otištěné pravidelné křížící se struktury, takže znali už i principy tkaní,“ dodal vedoucí věstonické výzkumné základny.

Hlavní novinky