První práce je rozhodující pro další kariéru

Na střední škole mu šla matematika, a tak šel na přání rodičů i učitelů studovat počítačové inženýrství. Po získání jednoho titulu se však rozhodl jít ještě na ekonomii a dnes patří absolvent Gentské univerzity Stijn Baert mezi třicítku nejlepší mladých ekonomů na světě. Na ekonomicko-správní fakultě přednášel o experimentálních výzkumech na trhu práce.

„Když je vám osmnáct, je těžké rozhodovat se, co budete dělat. Studovat počítačové inženýrství pro mě ale nebyla dobrá volba, například v novinách jsem si nikdy zprávy o technice nečetl. Když jsem pak šel na ekonomii, využíval jsem matematiku pro řešení problémů lidí, a to je to, co mě zajímá,“ popisuje Baert, proč se vystudoval dva poměrně odlišné obory. V současnosti se věnuje především experimentální ekonomii, a to v oblasti přechodu ze školy do zaměstnání a diskriminace na trhu práce. Na červnovém druhém ročníku Young Economists´Meeting, které pořádala Ekonomicko-správní fakulta MU, mluvil hlavně o fenoménu nazývaném sticky floors, což se dá přeložit jako lepkavá podlaha.

„O konceptu skleněného stropu už slyšel téměř každý. Je to termín, který označuje jakousi neviditelnou bariéru, která brání ženám postoupit v určitém momentu kariéry na nejvyšší pozice. Existuje ale i teorie v podstatě konkurenční, sticky floors, která říká, že už na počátku kariéry mají ženy problém vůbec začít postupovat v práci a běžně nedosáhnou svého prvního povýšení stejně rychle jako muži,“ vysvětlil tento pojem Stijn Baert.

V jednom ze svých výzkumů se zaměřil na to, zda jde víc o záležitost zaměstnavatelů, kteří nelákají ženy na kariérní pozice, nebo spíš otázka žen, které se na tento aspekt pracovního života soustředí méně. „Zjistili jsme, že roli hraje obojí. V Belgii diskriminace žen ze strany zaměstnavatelů v podstatě neexistuje s jednou výjimkou, a tou je právě obsazování pracovních míst, kde se předpokládá kariérní postup,“ přiblížil výsledky studie mladý ekonom.

Ke stagnaci v pracovním postupu si však „pomáhají“ i ženy samy. Podle Baerta stojí za jejich menším zájmem o podobné pozice jednak strach, že budou později diskriminovány při boji o vyšší místa, a také to, že mají větší averzi k riziku – tedy, že se častěji ucházejí o pozice, u kterých předpokládají vyšší stabilitu zaměstnání.

Motivace zaměstnavatelů k tomuto typu diskriminace sice Baert přímo nezkoumal, ale podle jeho názoru souvisí s těhotenstvím a následujícím mateřstvím. „Před časem jsme dělali jiný experiment zaměřený na diskriminaci mladých žen na základě jejich sexuální orientace. Přišli jsme na to, že minimálně v Belgii a ve Švédsku dávají zaměstnavatelé u žen v plodných letech přednost lesbičkám,“ uvedl s tím, že jediné vysvětlení pro toto chování je právě obava, že ženy odejdou z práce kvůli dětem, a je to tedy ze strany zaměstnavatelů jakýsi trest za mateřství, který může fungovat i u kariérních míst.

Obrana proti tomuto důvodu znevýhodňování žen není jednoduchá a podle Baerta by asi nejlépe fungovalo, aby muži měli větší podíl na mateřské dovolené a péči o děti.

K zjišťování různých typů diskriminace využívá Baert zajímavý typ experimentů. Na reálné pracovní nabídky rozesílá smyšlené životopisy a zkoumá jejich úspěšnost při výběru. Průměrně jich rozešle kolem tisícovky. Životopisy vždy obsahují charakteristiky nutné pro daný experiment, takže například u výzkumu diskriminace lesbiček to byla přiznaná sexuální orientace.

Falešné životopisy
Podobně zkoumá i otázky přechodu ze školy do práce. V jednom ze svých experimentů ověřoval, zda je pro potenciálního zaměstnavatele horší charakteristikou, pokud byl uchazeč delší dobu nezaměstnaný, nebo to, že pracoval na pozici, která neodpovídala jeho vzdělání.

„Rozeslali jsme na konkrétní nabídky vždy tři životopisy – jeden představující čerstvého absolventa, jeden za člověka, který byl rok nezaměstnaný, a poslední za toho, který rok pracoval na místě, na něž byl převzdělaný. Vyšlo nám, že nejsilnější byla preference čerstvých absolventů a rozdíl mezi neodpovídající prací a nezaměstnaností zas tak velký nebyl a závisel na typu práce,“ dodal s tím, že někdy je tedy výhodnější zůstat nezaměstnaný a hledat odpovídající práci než přijmout jakékoliv místo.

Překvapivý pro něj byl i výsledek experimentu ověřujícího předcházející výzkumy, že lidé, kteří během studia pracují, mají lepší šanci získat po škole místo. „Na základě rozeslaných životopisů se však nepotvrdilo, že je výhodnější mít při studiích brigády. Lidé, kteří pracují, jsou ale zřejmě ambicióznější a motivovanější při hledání práce, což neexperimentální studie neumí kontrolovat,“ podotkl Baert.

První rozhodnutí je klíčové
Ve svém výzkumu se věnoval širokému spektru forem diskriminace i faktorům ovlivňujícím přechod do zaměstnání. Podle něj se ukazuje, že první rozhodnutí, která člověk při vstupu na pracovní trh udělá, jsou pro jeho další kariéru určující. „I z jiných výzkumů plyne, že minimálně v Belgii se může stát, že když začnete pracovat na pozici, pro niž jste převzdělaný, uvíznete v ní a těžko pak získáváte odpovídající práci či postavení. Podobně na vás zanechá stopu dlouhodobá nezaměstnanost po ukončení školy,“ podotkl belgický ekonom.

Podle něj by tak stát měl balancovat mezi tím, jak lidi pobízet k aktivnímu a rychlému hledání práce, a mezi tím, aby jim dal určitý čas na to najít si odpovídající zaměstnání.

Sám Baert je zdá se našel. Na Gentské univerzitě se věnuje výzkumu, ale také rád učí. Čtyřikrát po sobě získal ocenění pro nejlepšího pedagogického asistenta a působí v řadě univerzitních komisí a výborů.

Rád také propojuje své koníčky a výzkum. „Jsem fanouškem fotbalistů Anderlechtu a s kolegy se zajímáme o fotbalové mýty. Ověřovali jsme třeba častý výrok reportérů, že nejlepší čas, kdy dát gól je před koncem poločasu. Není to pravda, žádný nejlepší čas neexistuje,“ dodává s úsměvem.

Masarykova univerzita | Masaryk university