K náboženské víře se při posledním sčítání lidu přihlásila pětina Čechů a Češek. Zdá se, že víra opravdu není výrazný národní rys. Přesto si Češi stejně jako zástupci jiných národů myslí, že špatných činů jsou spíš schopní dopustit se lidé nevěřící než věřící.
Mezinárodní studie publikovaná v časopisu Nature Human Behaviour, na níž se podílela i religionistka Eva Kundtová Klocová z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, naznačuje, že lidé mají výraznou tendenci pokládat mezi víru a morálku rovnítko.
Nápad na zkoumání vzájemného vztahu těchto dvou proměnných vzešel z hlavy amerického badatele Willa M. Gervaise. Jako Američan totiž žije v prostředí, ve kterém si například kandidát na prezidenta nedovolí říct, že není věřící. Takového člověka by veřejnost najednou vnímala jako daleko méně důvěryhodného. Ale platí to všude? I v zemích, které se prezentují jako ateistické? Nebo v těch, kde se masově nevyznává křesťanství?
Právě na to se ptala sama sebe skupina výzkumníků, která nakonec podrobila výzkumu obyvatele 13 zemí. Z výsledků plyne, že deklarace sama sebe jako nevěřícího by dost možná uškodila člověku kdekoliv. Respondenti výzkumu totiž ve všech zemích bez výjimky označovali věřící lidi jako ty, kteří vykazují větší morální kvality. A nezáleželo přitom, jestli je účastník výzkumu věřící nebo nevěřící. I ti, kteří sami sebe prezentují jako ateisty, vnímají jako morálnější lidi věřící.
„Ačkoliv se o ní příliš nemluví, existuje vůči nevěřícím silná nedůvěra. Lidé si s vírou spojují morálku a určité hodnoty. Mají dojem, že když věřící žijí ve strachu z trestu od svého boha, určitých činů se nedopouští,“ vysvětluje Eva Kundtová Klocová, česká členka mezinárodního výzkumného týmu.
Třebaže se podle jejích slov morálka lidí vyvinula na náboženství nezávisle, lidé si oboje spojují. „Dá se až skoro říct, že náboženství si vytváří na morálku monopol. Lidé už si nejsou schopni uvědomit, že například vznik desatera či dalších morálních kodexů není zprávou o morálnosti těch, kterým jsou určeny, ale právě naopak. Všechny činy, které desatero zapovídá, lidé dělají.“
Experimentální dotazník
Vědci získali nová zjištění díky použití experimentálního dotazníku. Respondentům mimo jiné popsali krátký příběh člověka, který jako malé dítě ubližoval zvířatům, a později v dospělosti dělal totéž lidem. Následně se ptali, zda si respondent myslí, že dotyčný je spíš a) učitel nebo spíš b) učitel a věřící v jedné variantě nebo učitel a nevěřící v druhé variantě dotazníku.
Logicky by lidé měli jako správnou označovat odpověď a. Faktor náboženství ale způsobuje, že se často dopouští logické chyby a kloní se k variantě b. Ve všech 13 zemích se častěji přikláněli k tomu, že špatného činu se může dopustit spíš člověk nevěřící než věřící.
Výsledky zohledňovaly také to, jaké je v dané zemi náboženské klima. Čím víc nábožensky orientovaná země, tím víc se respondenti klonili k odpovědi, která označovala za nemorální osobu nevěřícího člověka. S největší nedůvěrou se na ateisty dívali lidé v Indii, Singapuru a lidé ve Spojených arabských emirátech. Naopak nejmenší rozdíl v důvěře věřícím a nevěřícím bylo možné vysledovat u Finů, což může být dáno i jejich velmi dobrou schopností posuzovat pravděpodobnost.
Češi odpověděli asi v polovině všech případů správně, to znamená, že si vybrali odpověď bez náboženského zabarvení. Pokud ale volili špatnou variantu, výrazně častěji označovali odpověď s nevěřící osobou.
Zajímavá situace byla patrná u výsledků z Číny. Její obyvatelé vykazovali čtvrtou nejvyšší nedůvěru vůči ateistům, zároveň ale nejvyšší nedůvěru vůči věřícím. Podle Evy Kundtové Klocové to lze vysvětlit zdejším politickým zřízením, které nechce morálku a náboženství v žádném případě spojovat, ale také tím, že lidé přece jen žijí jinak, než se oficiálně prezentuje.
