Genetika odkrývá historii příjmení i původ Moravanů

Genetické pozadí hlavně moravských příjmení mapuje ve svém výzkumu genealog Martin Kotačka z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Podle písemných zápisů se sice dají vytvořit rodokmeny, jenže genetika umí odhalit i to, na co jsou matriky krátké. Konkrétně v tomto případě naznačuje, odkud opravdu přišli předchůdci dnešních obyvatel Uherskohradišťska.

Kotačka se zapojil do celostátního výzkumu Genetika a příjmení, který financuje ministerstvo vnitra. Do praxe převedeno v něm jde mimo jiné o zjišťování, zda když se potkají dva lidé téhož příjmení, znamená to, že mají někde v minulosti společného předka, nebo se jejich příjmení objevila nezávisle na sobě.

Teoreticky by to bylo možné zjistit z matrik nebo jiných historických záznamů. Ty ale začaly vznikat až od určité doby, někdy nejsou úplné například kvůli válečným konfliktům a zmatek v nich dělají také falešná otcovství. Kombinace genetického testu a informací z písemných pramenů umožňuje dostat se při mapování předků do větší hloubky.

„V projektu se pracuje s mužskou rodovou linií, sleduje se modifikace chromozomu Y, která se dědí z otce na syna,“ přibližuje Kotačka, jenž bude rád za další účastníky (muže) studie, kteří se nechají otestovat. Obnáší to odevzdání vzorku slin na test DNA a znalost vlastních mužských předků aspoň do roku 1900. Dobrovolník dostane kromě dobrého pocitu popis svého genetického profilu, díky němuž může po svých předcích sám pátrat dál. Bližší informace jsou na webu kotacka.cz.

Odkud přišli lidé z Uherskohradišťska

Genealogové už umí některé části Moravy číst lépe než ostatní. Týká se to Kotačkova rodného Uherskohradišťska, kde historik díky pořádání besed a pomoci kolegy Marka Blahuše získal víc vzorků než kdekoliv jinde. Jejich analýzy vyvrací dosud platné historické zdůvodnění, odkud přišli místní obyvatelé.

Území označované dříve jako Lucké pole či Lucko oddělovaly od zbytku Moravy řeky Morava a Olšava, které zároveň tvořily přirozenou obranu proti různým nájezdníkům. Lucko kvůli nim dlouho nebylo obydlené, kolonizace zde probíhala až v průběhu 12. a 13. století. Má se za to, že sem přišli Moravané ze západu. Genetické testy to však vyvracejí.

„Když jsme porovnali složení haploskupin, tedy jakýchsi genetických krevních skupin, na tomto území a ve zbytku Moravy, dost se od sebe liší. Na Uherskohradišťsku je výrazně víc zastoupená mladší, takzvaná slovanská haploskupina s označením R1a. Obyvatelé sem tedy spíš než odjinud z Moravy přišli pravděpodobně zpoza uherské hranice,“ říká Kotačka.

Také tento výzkum podle něj ukazuje, jakou centrální polohu Česká republika má, z genetického pohledu tady totiž došlo ke smíchání nejrůznějších proudů. Nejvíc zastoupené jsou na našem území právě „slovanská“ genetická skupina R1a, a to asi z 35 procent, a „germánsko-keltská“ haploskupina R1b asi z 28 procent.

Kdo by se o genetickém pozadí obyvatel České republiky chtěl dozvědět víc, může se podívat na web genebaze.cz. Existuje však také světová databáze, která už jinému historikovi pomohla s hledáním jeho rodných předchůdců.

„Kolega měl pradědečka, který byl nemanželský, takže měl příjmení po matce a otec v matrice nebyl zapsán. Výsledky jeho genetických testů neodpovídaly ničemu v české databázi, ale ve světové se ukázala příbuznost s jistým panem Willardem z Anglie,“ dává příklad využití Kotačka. Při hledání v soupisu poddaných na panství, kde pradědeček žil, se později ukázalo, že zde žil i jistý Anton Willert, voják, o němž se nevědělo, odkud přišel. Až aktuální výzkum ho propojil právě s Anglií. 

Masarykova univerzita | Masaryk university