Seznamte se: Žijící fosilie se zázračnou krví

Jednou ze schopností, která lidem umožnila stát se nejvyspělejším druhem planety, je schopnost využít přírodní zdroje ke svému prospěchu. Nezanedbatelnou část těchto zdrojů tvoří ostatní zvířata. Získáváme od nich hlavně potravu, ale i kůži a vlnu nebo využíváme jejich sílu, a podstatně si tak ulehčujeme život. Od ostrorepů však získáváme něco ještě cennějšího, něco co životy zachraňuje.

Ostrorepi patří mezi členovce z třídy hrotnatců a žijí v mělkých vodách oceánů. Zemi obývají už od Prvohor, tedy kolem 450 miliónů let, čímž si vysloužili přízvisko žijící fosilie. Hlavní část jejich těla tvoří krunýř, který je chrání před predátory, a vzadu z něj vybíhá výběžek ve tvaru hrotu. Ostrorepi patří mezi větší druhy klepítkatců, na rozdíl od pavouků nebo štírů dorůstají velikosti až 60 centimetrů, nicméně jejich vyhynulí příbuzní z řádu kyjonožců dorůstali dokonce délky kolem dvou metrů.

Jejich velikost ale zdaleka není tím nejdůležitějším ani nejzajímavějším. Na rozdíl od nás totiž mají skutečně modrou krev (přesněji řečeno hemolymfu), protože k přenosu kyslíku využívají barvivo hemocyanin. Ten obsahuje měďnatý iont, který způsobuje modré zabarvení. Kromě jiné barvy má také oproti hemoglobinu, který koluje v našich žilách, asi třikrát nižší schopnost vázat kyslík. V jiném aspektu naši krev ovšem hravě předčí.

Za svůj dlouhý život na Zemi si vyvinuli obranný systém, jehož schopnost rozpoznat bakterie je ohromující. Místo specializovaných bílých krvinek mají buňky zvané amoebocyty, které dokáží rozpoznat bakteriální kontaminaci už při velmi nízké koncentraci. Pouhých 45 minut jim stačí na to, aby detekovaly přítomnost bakterií odpovídající přítomnosti jednoho zrnka písku v bazénu. Nám savcům taková reakce trvá celé dva dny!

Koagulin, který tuto reakci zprostředkovává, je využíván v biomedicínském průmyslu. S jeho pomocí je před použitím testováno zdravotnické náčiní a vakcíny, což zaručí jejich bezpečnost. Bez těchto testů by mnoho lidí umíralo kvůli infekcím, protože my bychom přítomné bakteriální endotoxiny jinak odhalit nedokázali. Endotoxiny jsou lipopolysacharidy, které můžeme najít na vnější straně buněčné membrány gram-negativních bakterií, jako je E.coli. Kromě endotoxinů dokáže koagulin odhalit i houbové infekce; opět rozpoznává jistou složku jejich buněčných stěn.

Ostrorepi však za svou pomoc v některých případech zaplatí tu nejvyšší cenu. Jejich krev je sbírána podobně jako ta naše, jen s rozdílem volby. Ostrorepi jsou chytáni a převáženi do speciálního zařízení, kde jsou očištěni a následně je jim odebráno asi 30 procent krve. Tento proces pro ně nebývá zpravidla smrtelný, avšak je to velice stresující zážitek a 10 až 30 procent dárců ho nepřežije. Pár dní po odběru jsou navráceni do moře, kde se jejich život pomalu vrací do normálu.

Jsou však v dočasné nevýhodě vůči svým přirozeným predátorům, ale i lidem - rybáři je používají jako návnadu a v Číně a jihovýchodní Asii si pochutnávají na jejich vajíčkách. Také bylo zjištěno, že samice, které odběr přežijí, mívají méně potomků a někteří jedinci dokonce vůbec nejsou schopni se pářit.

Kromě přímých hrozeb jim také ubývá životní prostor. Nejlépe se jim daří v mělkých vodách poblíž pobřeží, kam se chodí pářit. Pobřeží jsou ovšem žádaná lokalita, takže se zde často objevují nové zástavby a znečištění prostředí.

Zatím je však krev ostrorepů v medicíně nenahraditelná, jelikož umožňuje diagnózu pacientů v několikanásobně kratším čase než běžné laboratorní metody. A tento ušetřený čas může často znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Bohužel, vývoj metody umělé syntézy koagulinu je zatím v plenkách, a tak jsou stále z mělčin každoročně loveny stovky tisíc statečných zachránců s modrou krví.

Autorka je studentka experimentální biologie na Přírodovědecké fakultě MU.

Podívejte se na video z odběru

Masarykova univerzita | Masaryk university