Oxa aneb archeologie na hraně (Evropy)

V mnohých z nás měsíc srpen evokuje prázdninovou atmosféru a letní radovánky spojené s odpočinkem, avšak archeologové z ústavu archeologie a muzeologie filozofické fakulty letos právě v tomto čase podnikli terénní průzkum na severním pobřeží východní Kréty v okolí města Agios Nikolaos.

Dovolenkové prostředí, pláže a turistická lákadla však na archeology nepůsobily tak, jak na běžného smrtelníka. Badatelé se sem přece jeli oddávat mnohem zajímavější činnosti - péct se dobrovolně na slunci bez možnosti se schladit v moři, nechat se bičovat větrem, bojovat s trním a zdolávat nepřístupný terén.

Dobrodružně vyhlížející expedici zaštítilo Oddělení klasické archeologie Filozofické fakulty MU pod vedením Věry Klontzy-Jaklové. Účastnili se také členové oddělení pravěké archeologie Předního východu a odborníci ze společnosti Archaia Brno, která se specializuje na záchranné výzkumy a jejich metodiku. Zajímavá mozaika zkušeností a nápadů dala vzniknout slibnému projektu jménem Oxa podle horského masivu, který se stal naším přechodným domovem.

Pracovní den na Krétě pro nás začínal v brzkých ranních hodinách, abychom se vyhnuli největšímu žáru letního slunce. A když se archeolog, zvyklý pracovat v mírném a hostinném prostředí střední Evropy, ocitne na horském masivu, kamenitých terasách a svazích olivových hájů, musí se naučit správně dívat a vnímat toto prostředí, naučit se jej chápat stejně jako ti, kteří v regionu žili. Proto byla důležitá systematika a metodika práce, kterou jsme vyvíjeli a přizpůsobovali podmínkám a situacím pro některé z nás naprosto novým.

Brzké vstávání
Náš den začínal o půl páté ráno několika sušenkami a kávou. Pak jsme jen rychle posbírali techniku z nabíječek a autem vyjeli do terénu. Okolo osmé hodiny se začaly probouzet cikády a nebylo slyšet vlastního slova. Po jedné odpoledne už bylo vedro k nevydržení a byli jsme vděční za přesun do stínu domu, kde jsme po večerech zpracovávali a dokumentovali poznatky z celého dne. Práci nám navíc komplikoval nedostupný terén a silný vítr. Každodenní ranní výstup na vrchol Oxy byl sám o sobě sportovním výkonem a nemnozí z nás zažili opravdovou únavu, která však paradoxně do krve pumpovala další adrenalin a sílu pracovat.

Horský masiv Oxa je dominantou zálivu Mirabello poskytující rozhled jak na pobřeží celého zálivu, tak i do vnitrozemí Kréty. Jde o opravdu kolosálně vzhlížející horu, jejíž vrcholek se jakoby dotýká nebes a úpatí topí v moři.

Naše expedice měla za úkol nejen detailně prozkoumat již dříve vytipované archeologické lokality, ale nalézt také pozůstatky lidské činnosti v místech zatím neprobádaných. Větší část archeologů se zaměřila na předběžnou dokumentaci a průzkum vrcholku hory Oxa (563 m. n. m.) a zbylí členové expedice prováděli povrchový průzkum případných artefaktů a etnoarcheologický průzkum opuštěných vesnic v údolí Kalos Lakkos, táhnoucím se pod horským hřebenem směrem do vnitrozemí Kréty.

U takto výrazné polohy, jakou má Oxa, jsme si byli přítomností archeologických nálezů prakticky jistí. Nejstarší nálezy jsou zde doloženy z doby bronzové (15. st. př. n. l.), kdy hora fungovala jako výšinné refugium minojského obyvatelstva v době nájezdů a drancování tzv. mořských národů v celé oblasti Egejského moře. Jsou zde zdokumentovány také pozůstatky z doby helénistické, Byzantské říše, turecké okupace Kréty i druhé světové války.

Nejvýraznější jsou na Oxe pozůstatky raně středověkého osídlení zastoupené především četnými cisternami na vodu. Cisterny byly udržovány po dlouhá staletí a v některých případech časem přestavěny na jednoduchá obydlí či dokonce kostel. Během druhé světové války sloužily také jako úkryty partyzánům. Dalším výrazným prvkem na Oxe jsou kamenné zdi a pozůstatky hradeb obklopující v dlouhých liniích celý vrchol hory. Na několika místech jsou dochované i zbytky věží či bastionů. Ostatní zdi tvoří hranice teras, na nichž v příkrém terénu stály různé stavby a komplexy budov.

Archeologická situace na vrcholku Oxy je tedy poměrně komplikovaná. V této urbanistické změti jsme se pokoušeli najít odpovědi na mnoho otázek a zasadit situace do komplexnějšího obrazce dějin Kréty. K uspokojivému vysvětlení všech archeologických souvislostí by bylo potřeba další roky řádných výzkumů.

Dobré údolí
Druhá skupina archeologů se pohybovala v již zmiňovaném údolí Kalos Lakkos, což lze přeložit jako „Dobré údolí“, protože v minulosti poskytovalo nejúrodnější zemědělskou půdu v okolí. Dnes je celé pokryto terasami s olivovými háji a neprostupnou trnitou vegetací, tudíž nám jako dobré údolí nepřipadalo a rozhodně neusnadňovalo naši práci, zjistit jeho archeologický potenciál a vytipovat nejpříhodnější lokality pro výzkum.

Nakonec jsme nalezli dvě archeologicky zajímavá místa. První může mít souvislost s osídlením hory Oxy v době bronzové a snad se jedná o pohřebiště. Druhá poloha je výrazným skalním útvarem s širokým rozhledem, odkud mohl být kontrolován přístup do vlastního údolí. Pracovně jsme tento skalní masiv nazývali Želva, jelikož se nápadně podobal tomuto tvorovi.

V údolí je situace zajímavá i z geologického hlediska., Jelikož se tam nenachází žádný přirozený zdroj vody, byla během deštivých zimních měsíců sváděna do cisteren, z nichž některé fungují dodnes a voda v nich zůstává i v horkých letních měsících. Zhruba do poloviny minulého století  místní lidé sezónně osídlovali údolí, aby zde pracovali na polích a v sadech. Dnes se většina obyvatel Kréty živí pro ně pohodlnějším a výnosnějším turistickým ruchem a jezdí sem jen v zimě v době sklizně oliv.

V údolí zbylo jen několik opuštěných vesnic (Kalos Lakkos, Drakos), které jsou cenným zdrojem informací možného etnografického a stavebně-historického průzkumu. Opuštěné vesnice mají velmi zvláštní atmosféru, která na návštěvníka působí tísnivě romantickým dojmem a vtáhne jej do jakéhosi světa duchů. Pomalu rozpadající se domky pohlcuje divoce bující vegetace a povalující se boty, matrace či nádobí v sobě ukrývají dávno zapomenuté lidské příběhy.

Měli jsme také možnost trávit volný čas prohlídkami významných lokalit v okolí našeho působení, což nám pomohlo seznámit se blíže s dějinami Kréty. Nebudeme však zastírat, že se nenašel čas na pořádné zaplavání si v moři, to by byla expedice opravdu neúplná. Užívali jsme si také chuťových dojmů z čerstvého ovoce, zeleniny, místní kuchyně, kávy a retsiny, abychom nasáli atmosféru a zvyky místního obyvatelstva se vším všudy.

V obou lokalitách je i nadále  co objevovat a dokumentovat, proto se těšíme na další sezóny výzkumu, které mohou přinést nové znalosti do archeologického světa poznání krétských dějin, a také zvýšit prestiž české archeologie ve světě i na domácí půdě.

Autoři jsou studenti klasické archeologie, archeologie prehistorie Předního východu a prehistorie Robo Antal, Adam Geisler, Petr Pajdla, Veronika Struhárová, Denis Štefanisko, Šárka Trávníčková.

Masarykova univerzita | Masaryk university