Ne všechno nové je vynález

Lze objevit planetu, vypěstovat novou odrůdu rostliny nebo zformulovat teorii, ani jedno ale není vynález. Vynálezy jsou jen jedním z možných typů duševního vlastnictví, konkrétně vlastnictví průmyslového. Právě na ně lze žádat o užitný vzor nebo patent. Pokud ovšem vědec přijde se svým vynálezem opravdu jako první.

Edisonova žárovka patří mezi snad nejznámější vynálezy všech dob. A ukázkovým příkladem vynálezu podle definic by mohla být i dnes: Šlo o technické řešení, bylo nové, vzniklo jako výsledek vynálezecké činnosti a bylo průmyslově využitelné. Za vynálezy zákon naopak nepovažuje objevy, vědecké teorie a matematické metody, estetické výtvory, herní plány nebo počítačové programy.

„Český právní řád totiž definuje vynález negativně: Říká, co vynálezem není, a vše ostatní jím teoreticky být může, pokud se vynález nepříčí dobrým mravům, což se týká například klonování lidských bytostí a změn v jejich DNA,“ vysvětlila manažerka duševního vlastnictví z Centra pro transfer technologií Masarykovy univerzity Markéta Vlasáková.

Z pohledu práva lze vynález chránit patentem nebo užitným vzorem. V obou případech je nutné, aby šlo skutečně o novátorské řešení. „Vynález způsobilý k ochraně patentem musí být nejen nový, ale musí mít i takzvanou vynálezeckou výši. To je takový ten „aha“ moment, kdy nepůsobí jen náhoda, ale něco, co člověk vlastním rozumem vynalezne,“ dodala Vlasáková.

Může se stát, že vynálezce podcení „průzkum trhu“ a později zjistí, že – podobně jako Jára Cimrman se zmíněnou žárovkou – přichází se svým vynálezem až jako druhý v pořadí. „Jde o fenomén takzvaného redundantního výzkumu. Odhaduje se, že zhruba čtvrtinu věcí, na nichž vědci pracují, už někdo vymyslel,“ upozornila Vlasáková.

Nárok na práva k vynálezům, které vznikají jako součást pracovních povinností, má zaměstnavatel. Pokud tedy výzkumník zaměstnaný na Masarykově univerzitě dospěje k výsledku, který může být předmětem průmyslového vlastnictví (typicky vynález), má na základě zákona povinnost toto písemně oznámit univerzitě, konkrétně Centru pro transfer technologií. Univerzita pak posoudí, zda chce práva k průmyslovému vlastnictví uplatnit. Pokud ne, přechází nárok zpět na původce.

„Ale ani pokud se zaměstnavatel o vynález přihlásí, nemusí se původci bát, že by přišli zkrátka, univerzita má nastavená výrazně motivační pravidla jejich odměňování. Při prodeji licence získává vynálezce finanční podíl ze zisku. Pro univerzitu nejde jen o výdělek, ale i o prestiž a součást jejího poslání. Projekty završené uvedením vynálezů na trh jsou pro veřejnost nejviditelnějším indikátorem kvality výzkumu,“ uzavřela Vlasáková.

Autorka působí v Centru pro transfer technologií MU. 

Masarykova univerzita | Masaryk university