Semenné banky můžou zajistit přežití druhů po globálních katastrofách

Podobně jako muzea uchovávají střípky historie nebo archivy cenné dokumenty, existují instituce, jejichž základním posláním je shromažďování a uchovávání rozmanitého genetického materiálu – tzv. genové banky. Podle své cílové skupiny fungují buď in situ ve formě polních kultur, zoologických zahrad, botanických zahrad aj., anebo je genetický materiál skladován v laboratorních podmínkách.

Mnoho rostlin je takto uchováváno v semenných bankách. Jedná se o zařízení, ve kterých jsou semena skladována vysušená obvykle v silně podchlazeném stavu. Jejich cílem je zajištění přežití mnoha rostlinných druhů před potenciálními globálními katastrofami, přírodními kalamitami počínaje a válečnými konflikty konče. Možná si teď někdo říká, k čemu je dobré investovat nemalé náklady do skladování milionů semen, leč věřme, že důvodů je k tomu dostatek.

Žijeme ve světě, ve kterém živočišné, rostlinné i jiné druhy mizí takovou rychlostí, že je toto vymírání někdy označováno jako šesté globální vymírání v odhadované historii planety. Opět může někdo namítnout, že i tak zůstávají stále miliony druhů a úbytek několika stovek za rok je zanedbatelný. Jenže dosud nikdo neví, zda a jaké může mít mizení druhů důsledky.

V přirozených ekosystémech je stabilita udržována interakcemi organismů s prostředím a organismů mezi sebou. Rostliny produkují základní organickou potravu, na které jsou závislí konzumenti, rozkladači a další. Někteří nejsou vybíraví a „snědí“ kdeco, jiní jsou striktně odkázáni na jediný rostlinný druh. Pokud tento druh zanikne, logicky s ním zanikne i požírač a všichni ostatní, kteří se specializovali na něj.

Mnohé rostliny jsou uzpůsobeny k opylování či šíření semen také na konkrétního živočicha, po jehož zániku se rostlina nemůže dále množit a vyhyne. I když se zdánlivě může zdát bourání takovýchto svazků nepodstatné, nedokážeme s jistotou říci, zda toto „mávnutí motýlích křídel“ nezažehne jiskru teoretického kolapsu ekosystému.

Mnoho již objevených, ale i těch dosud neznámých rostlinných druhů může obsahovat nové chemické látky, jež by mohly být zdrojem důležitých léků proti (nejen) lidským chorobám. Již nejednou se stalo, že byla z málo prozkoumaných míst planety přivezena semena či jiné části rostliny, ve které byly objeveny užitečné látky, avšak než bylo možné začít je využívat, rostliny kvůli likvidacím biotopů vyhynuly nebo se staly nezvěstnými. V takových případech je vhodné mít v záloze diaspory, ze kterých by bylo možné žádaný druh obnovit.

Semenné banky ale mají sloužit také pro nevědecké účely. V některých typech genových bank, tzv. genetických zdrojích, se uchovávají semena mnoha druhů a kultivarů kulturních plodin, a to v poměrně velkém množství. Tyto zdroje by v případě nenadálých komplikací měly být schopny v relativně krátkém čase obnovit potravinové suroviny zdevastované různými událostmi.

Kromě toho mohou sloužit i jako náhradní zdroj genů, zaniklých během dlouholetého šlechtění odrůd, původně vybíraných za účelem lepších výnosů. Starší, přirozeně selektované geny totiž často mívají lepší odolnost proti nepříznivým vlivům, procesem šlechtění se však mnohdy ztrácí.

Semenné banky jsou zřizovány jak soukromými subjekty, tak na národní či nadnárodní úrovni. V současnosti největšími semennými bankami jsou Semenná banka Královských botanických zahrad v Kew (uložených 80 tisíc vzorků představuje více než 37 tisíc rostlinných druhů) a Špicberské globální úložiště semen (přes 900 tisíc vzorků patří k přibližně 4 200 druhů).

Autor je vedoucím Centra léčivých rostlin Lékařské fakulty Masarykovy univerzity.

Masarykova univerzita | Masaryk university