Josef Podpěra: Rektor, botanik, legionář

V době vzniku nové univerzity a ustavování jednotlivých pracovišť se mimo jiné hledal člověk, který by se ujal organizace botanického ústavu Masarykovy univerzity. Stal se jím profesor Josef Podpěra, který se jevil jako nejvhodnější kandidát, protože byl vůdčí osobností botaniky na Moravě a jeho vědecká práce měla patřičný respekt také v zahraničí.

Josef Podpěra se narodil v roce 1878 a vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Před první světovou válkou pracoval jako středoškolský profesor v Olomouci a v Brně. Působil také ve výborech muzejních spolků a přírodovědeckých klubů v řadě moravských měst.

Jako botanika ho zaujala nejen moravská flóra, ale podnikal už v té době expedice na Balkán. Na začátku války byl povolán jako důstojník do rakouské armády a v roce 1915 padl do ruského zajetí. „Profesor Podpěra měl v Rusku určité konexe, díky kterým bylo v jeho prospěch intervenováno ze strany Petrohradské botanické zahrady. Na základě této intervence mohl pracovat v botanickém oddělení muzea v ruské Ufě, později v Tomsku, Krasnojarsku a ve Vladivostoku. Nejprve jako zajatec třídil a zpracovával herbáře, posléze mu bylo umožněno sbírat rostliny na terénních exkurzích a provádět terénní botanický výzkum. Nakonec také přednášel a vedl exkurze zaměřené i na praktické aspekty botaniky, na využití léčivých vlastností rostlin,“ říká o jeho válečném působení Petr Bureš z Ústavu botaniky a zoologie PřF. Do Československa se Podpěra vrátil až v roce 1920, spolu s československými legiemi, do nichž vstoupil v roce 1917.

Krátce po svém návratu byl navržen na profesuru na Přírodovědecké fakultě nově vzniklé univerzity a začal s budováním botanického ústavu a botanické zahrady. „Zahrada byla pod jeho vedením budována takovým způsobem, aby akcentovala jak systematické uspořádání rostlin, tak ekologický princip vycházející ze seskupování rostlin do přirozených celků odpovídajících nejvýznačnějším lokalitám jihomoravské květeny. Nad lokální patriotismus se ale povznesl tím, že vedle těchto moravských koutů byla v zahradě zřízena oddělení jako asijská vysokohoří, vápencové Karpaty, evropská vysokohoří nebo rostliny Balkánského poloostrova,“ popisuje vznik zahrady Bureš.
Podpěra se také zasloužil o vybudování jedné z největších botanických knihoven v republice a vypracování rozsáhlého herbáře čítajícího dnes více než šest set tisíc položek.

V rámci svého univerzitního působení vystřídal profesor Podpěra mnoho pozic. Dvakrát byl děkanem Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity a v letech 1937–1938 vykonával úřad rektora Masarykovy univerzity. „Profesor Podpěra byl charismatický člověk mohutné postavy, hlubokého hlasu, používající poněkud svérázný archaický slovník při komunikaci se studenty i se svými kolegy. Nicméně vždy vzbuzoval mimořádnou úctu a vážnost širokého okolí,“ shrnuje Bureš.