Pedagožka Muni dostane jako první Češka vysoký řád norského krále

Libor Štukavec, někdejší učitel Miluše Juříčkové na Masarykově univerzitě, seznámil české čtenáře s pohádkovými Muminky. Sama Juříčková zase vychovala řadu současných překladatelů z norštiny. Skoro se dá říct, že u všeho, co se kolem Norska v Česku děje, je právě Juříčková. Za udržování vztahů obou zemí proto v červnu obdrží Norský královský řád za zásluhy.

Nebude to první takové ocenění, které si docentka z Katedry germanistiky, nordistiky a nederlandistiky Filozofické fakulty MU převezme. Už v roce 2003 dostala totožný řád, tehdy však na nižší úrovni. Tentokrát obdrží řád o několik stupňů vyšší, na úrovni komandér. Norské království ho od roku 1985 uděluje zahraničním osobnostem, které významným způsobem přispívají k šíření dobrého jména země.

Tak vysokého ocenění jako Juříčkové se dosud žádnému Čechovi nedostalo. „Já jsem tak trochu přišla k hotovému, norština se v Brně studuje od roku 1974 a o řadu kontaktů se postaral můj tehdejší pedagog, profesor Michl. Sama sebe vnímám hlavně jako kantorku,“ říká pedagožka, i když jen stručný výčet jejích současných i minulých aktivit svědčí spíš o opaku.

Juříčková pracuje na Filozofické fakultě MU naplno od roku 1986 a od té doby naučila norsky desítky studentů. Většinou přichází s tím, že nic neumějí, a jazyk si osvojují od začátku. Co je na něm láká? „Projevuje se to, že česká kultura vnímá tu norskou jako něco velmi romantického. Platí to už od dob cestovatelů Nansena a Amundsena. Navíc knížku od Ibsena nebo Undsetové má doma snad každý,“ podotýká pedagožka, která si tak může pochvalovat, že naráží na samé motivované studenty.

Chuť učit se severský jazyk se u vysokoškoláků většinou zvýší po tom, co zemi aspoň na pár dnů navštíví. Sama to tak měla. „Do Norska jsem se dostala poprvé jako studentka angličtiny a norštiny ve svých 22 letech. Vyrazila jsem na svoji první zahraniční cestu. Bylo to jako projít křtem a úžasný pocit už mi zůstal.“

K cestám na sever se pojí další aktuální úspěch Juříčkové. Loni se stala úspěšnou žadatelkou o grant z Norských fondů, který využila na projekt, díky němuž se mohlo do severské země podívat 15 studentů nordistiky. Jejich pobyt se odehrával v duchu zážitkové pedagogiky. Během několika dní měli možnost osobně poznat tamější spisovatele, o nichž se učí, anebo se aspoň projít místy, kde klasici norské literatury žili a působili. Projekt teď ocenili i poskytovatelé grantu, kteří jej označili jako nejlepší český mobilitní projekt loňského roku.

Překlady norských autorek a mapování odkazu Lea Eitingera
Ačkoliv po celé Evropě je teď velkým hitem překládání severských detektivek, Juříčková se jako překladatelka snaží upozornit na jiné žánry norské literatury. Kvůli jejímu životnímu osudu se zamilovala do spisovatelky Sigrid Undsetové. Skoro celé její dílo už je do češtiny převedené, zbývá už jen esejistický popis spisovatelčina útěku před nacisty, který vedl mimo jiné přes Sovětský svaz. Tento úkol si Juříčková nechává na odchod do penze, ještě předtím by ráda stihla jiné věci.

V roce 2012 se v Česku i Norsku znovu veřejně objevil dramatický příběh původem českého lékaře Lea Eitingera, který se narodil v Lomnici u Tišnova, vystudoval na Masarykově univerzitě, ale po nástupu nacismu emigroval do Norska, kam pomohl utéct i 37 dětem. Sám později skončil v koncentračním táboře, ale nakonec byl mezi 23 norskými Židy, kteří holokaust přežili.

Po válce založil jako psychiatr nový vědní obor s názvem viktimologie, který zkoumá pocity obětí agrese. Lidí, kteří uprchli z Československa do Norska, je však kolem dvou stovek. S mapováním jejich osudů Juříčková pokračuje. Ráda by jich popsala co nejvíc, dokud ještě pamětníci žijí.

Masarykova univerzita | Masaryk university