Knihovna na filozofické fakultě opatruje i knihu z 15. století

Letos na jaře je to 15 let od chvíle, kdy stavaři dokončili budovu knihovny Filozofické fakulty MU. Ve čtyřech patrech regálů s knihami ve volném výběru je skoro 151 tisíc svazků.

Ještě o něco zajímavější jsou ale ty, které volně přístupné nejsou. Ve druhém podzemním podlaží totiž leží ve speciálním režimu přibližně tři tisíce starých tisků. Nejstarší z nich je z roku 1488. Českým králem byl tehdy Vladislav Jagellonský a třeba z Brna existovaly jen jeho nejstarší části. Doba, kdy vznikla nejstarší kniha ve fondu knihovny filozofické fakulty, už je jen těžko představitelná. Jedná se o inkunábuli, prvotisk, tedy publikaci vytvořenou před rokem 1500, konkrétně o Bibli Pražskou.

Podívat se na ni není jen tak, ale za určitých podmínek jde i to. „Staré tisky mají speciální režim, na jejich prohlídku je potřeba se individuálně domluvit. Po dohodě to lze, a to v našich prostorách, kde jsou pro knihy vhodné podmínky, teplota a vlhkost,“ přibližuje knihovnice Hana Metyšová.

Knihovna je sice stará 15 let, vyhovující prostory pro nejstarší knihy vznikly ale až s nedávnou rekonstrukcí budov A a B. Zahrnovala totiž vytvoření zvláštního suterénního skladu s odplísňovací místností, takže knihy už se dají přímo na místě i ošetřovat.

Inkunábule Bible Pražské není v úplně dobrém stavu, za staletí přišla o titulní stranu. Spolu s ní leží za dvojími zabezpečenými dveřmi daleko zachovalejší knihy, třeba také Kronika česká Václava Hájka z Libočan, jejíž vytvoření se datuje do roku 1541. Jestli byla ale skutečně vytištěna v tomto roce, je trochu záhada.

„Aktuálně vlastníme dva její exempláře a pravostí si nejsme úplně jistí. Faksimile starých tisků jsou totiž tak dokonalé, že není možné to jen pohledem určit,“ vysvětluje Metyšová, proč by se měl na publikaci časem podívat odborník.

Další vzácnosti nejen na filozofické fakultě
U jiných starých tisků je věk jasnější. Fond knihovny obsahuje například publikace Biblij Cžeska : w slawnem miestie Nornberce wytissstiena z roku 1540, Mattioliho Apatéku z roku 1595 a o rok mladší Herbář od stejného autora. „Obecně máme nejvíc filozofických a náboženských spisů a rozsáhlou sbírku biblí. Kromě inkunábule z roku 1488 a Bible české vlastníme i vzácnou Bibli benátskou. Půjčovali jsme je i na výstavu,“ doplňuje Roman Brück, jenž se o knihy také stará.

S půjčováním mimo běžné prostory to ale není jen tak. Pokaždé by se musela vyřizovat pojistka ve výši několika set tisíc korun na kus. Podle pravidel pojistitelů musí totiž hodnota pojistky být taková, aby se za vyplacené peníze dala pořídit kopie. A to je vzhledem k použitému papíru a množství ruční práce drahá záležitost.

Podobně vzácných publikací už většinou existuje jen několik jednotek kusů. Jak se do knihovny dostaly, už nikdo přesně neví. Ústřední fakultní knihovna se zrodila ze spojení katederních sbírek v roce 1952. Knihy většinou sbírali jednotliví profesoři nebo je dostávali darem a umisťovali je potom do katederních knihoven, jež se časem spojily.

V podobném půjčovacím režimu jako na filozofické fakultě jsou nejstarší publikace i v dalších částech univerzity, třeba v Knihovně univerzitního kampusu, která v těchto dnech shodou okolností slaví desáté výročí otevření. Také ona se může chlubit publikacemi ze 16. století, které má ve správě ústav botaniky a zoologie. Patří mu druhý Matteoliho Herbář, Hippokratova medicínská publikace z roku 1526 a česky psaný Herbář aneb Bylinář Wysoce včeného a wznesseného P. Doktora Petra Ondřege Mathiola z roku 1596. Přímo v knihovně jsou ale uložené nejstarší knihy jen z 18. století.

Masarykova univerzita | Masaryk university