Hrozící odlomení ledovce v Antarktidě je pro vědce překvapivé

V posledních dnech se objevují informace o tom, že v Antarktidě hrozí odlomení velké části jednoho z ledovců. Odlamování ledových ker od čel šelfových ledovců je jedním z hlavních a zároveň běžných procesů, kterým šelfové ledovce v Antarktidě ztrácejí svoji hmotu. Tento případ je však pro odborníky pracující v Antarktidě poměrně překvapivý.

U největších z nich, jako jsou Rossův šelfový ledovec, šelfový ledovec Filchner-Ronneové nebo Ameryho šelfový ledovec dochází čas od času k odlamování ohromných ledových ker, které plochou přesahují 1000 kilometrů čtverečních.

Největší lidstvu známá ledová kra v Antarktidě se odlomila od Rossova šelfového ledovce v roce 2000 a měla rozlohu asi 11000 kilometrů čtverečních a dále se rozpadala na menší části. I přes značnou plochu takovýchto ledových ker nedochází u největších šelfových ledovců ve Východní Antarktidě k jejich významnému dlouhodobému zmenšení. Odlamování čelních částí šelfového ledovce je obvykle důsledkem zvýšené rychlosti posunu ledovcové hmoty z antarktického kontinentu do Jižního oceánu.

Odlišná situace však probíhá v posledních asi 50 letech kolem Antarktického poloostrova. Zdejší šelfové ledovce jsou výrazně menší a díky poloze v nižších zeměpisných šířkách jsou také významněji ovlivňovány teplejší oceánskou vodou a vzduchem. Od 50. let 20. století jsou v této oblasti pozorovány rozpady šelfových ledovců. Procesy, při nichž dojde k naprostému rozpadu podstatné plochy šelfových ledovců souvisejí sice se současným oteplováním okrajových částí Antarktidy, avšak jsou běžným fenoménem současné doby meziledové.

Od 80. let 20. století se takto začaly rozpadat i šelfové ledovce podél východního pobřeží Antarktického poloostrova. V roce 1995 došlo k úplnému zániku šelfového ledovce Prince Gustava, který dříve spojoval ostrov Jamese Rosse s Antarktickým poloostrovem, ale také k rozpadu části A Larsenova šelfového ledovce. Poté následovala část B, která se postupně rozpadla během let 1995 až 2002.

Nyní se zdá, že nejjižněji položená část C Larsenova šelfového ledovce může přijít až o 6000 kilometrů čtverečních své plochy. To prozatím neznamená úplný zánik Larsenova šelfového ledovce, protože jeho plocha je téměř 50000 kilometrů čtverečních. Odlomená obří kra by tak zmenšila jeho plochu asi o 12 procent.

Pro glaciology a klimatology pracující v Antarktidě jsou však nedávné informace poměrně překvapivé, protože se v poslední době předpokládalo, že část C Larsenova šelfového ledovce je relativně stabilní. Otázkou pro budoucí výzkum zůstává, zdali odlomení obří kry z čela šelfového ledovce je počátkem jeho následného rozpadu, jako tomu bylo u menších šelfových ledovců kolem Antarktického poloostrova nebo zdali šelfový ledovec Larsen C tuto ztrátu "ustojí" obdobně jako obří šelfové ledovce při pobřeží Východní Antarktidy.

Odlamování ledových ker a tání šelfových ledovců samo o sobě nijak nepřispívá k růstu hladiny světového oceánu. Avšak rozpad šelfových ledovců urychlí odtok ledové hmoty z centrálních částí Antarktického poloostrova. Jejich pohyb je totiž blokován ohromnou masou šelfových ledovců, které zpomalují přesun hmoty z antarktické pevniny do Jižního oceánu.

Autor docentem v Geografickém ústavu Přírodovědecké fakulty MU.

Masarykova univerzita | Masaryk university