Když byly v roce 2012 pod jedním z parkovišť v anglickém Leicesteru, na místě někdejšího františkánského kostela, nalezeny kosterní pozůstatky, vše nasvědčovalo tomu, že se jedná o krále Richarda III. Napovídaly tomu i antropologické analýzy – například deformace páteře nebo zranění, která utrpěl v takzvané Válce růží a kterým podlehl. Jednoznačné potvrzení však měla přinést až analýza DNA, která byla z těchto kosterních pozůstatků získána.
Nejdříve byla analyzována mitochondriální DNA (mtDNA), která se dědí pouze po mateřské linii. Proto odborníci srovnávali mtDNA z kosterních pozůstatků s mtDNA dnes žijících potomků v linii Richardovy sestry Anny z Yorku. Konkrétně se jednalo o Michaela Ibsena, kterého od Richarda III. dělí 19 generací, a Wendy Duldingovou, která je jeho 21 generací vzdálenou příbuznou. V obou případech byla potvrzena shoda mtDNA, která navíc u všech analyzovaných obsahovala stejnou a velmi vzácnou sestavu mutací, což prokázalo, že nejde jen o náhodnou shodu.
V případě slavného anglického panovníka vědci analyzovali také chromozom Y, který se zase předává pouze v otcovské linii. Ke srovnání byl využit chromozom Y dnes žijících pěti potomků, kteří s Richardem III. sdílejí společného mužského předka, Eduarda III., což byl jeho prapradědeček. Překvapivě se však ukázalo, že chromozom Y z kosterních pozůstatků je odlišný od chromozomů Y žijících příbuzných.
Podrobnějším zkoumáním se pak nakonec zjistilo, že analyzovaní muži ve skutečnosti geneticky nepatří do mužské linie Richarda III. Ukázalo se totiž, že v období mezi 14. až 18. stoletím se dvakrát narodili nelegitimní synové, kteří byli následně úředně uznáni za mužské potomky, a tedy dědice dané rodové linie. Nicméně z genetického hlediska se jedná o historicky doložený případ falešného otcovství, což způsobilo, že do rodové linie byl přinesen cizí chromozom Y, a proto u něj nemůže být nalezena shoda. Přesto bylo na základě shody v mtDNA na 99,999994 procenta prokázáno, že nalezené pozůstatky jsou Richarda III.
Koperník v neoznačeném hrobě
Další osobou, jejíž pozůstatky bylo potřeba ověřit, byl Mikoláš Koperník. Vyzdviženy byly z Fromborkské katedrály v Polsku, kde měl být slavný astronom roku 1543 pochován. Avšak pozůstatky nebyly označeny žádným jménem. Pro identifikační analýzu tak odborníci získali mtDNA ze tří stoliček a stehenní kosti.
Pro srovnání však tentokrát použili přímo DNA samotného Koperníka. Jednalo se konkrétně o vlasy, které byly nalezeny v astronomické příručce, která patřila Koperníkovi a byla uložena v muzeu ve švédské Uppsale. Srovnání mtDNA z vlasů a vzorků odebraných z nalezených ostatků potvrdilo shodu, čímž byla získána jistota, že se jedná o Koperníkovy pozůstatky.
Srovnávací analýza však dokáže odhalit i podvod. Stalo se tak v souvislosti s analýzou kosterních pozůstatků Francesca Petrarky. Pozůstatky byly uloženy v kostele v italské Padově, kde spisovatel roku 1347 zemřel. Pro podrobnější zkoumání byla získána mtDNA ze zubu a žebra. Ukázalo se však, že vzorek ze zubu se liší od toho odebraného ze žebra. Zdálo se tedy, že lebka nepatří ke kostře. Následná analýza jaderné DNA odhalila, že zatímco žebro patří muži, lebka je ženská, a dokonce o dvě století starší než žebro.
Analýza DNA tak odhalila, že lebka v žádném případě nepatřila Petrarkovi. Nakonec se podařilo dohledat, že Petrarkův hrob byl v roce 1630 poškozen zloději, kteří některé kosti ukradli za účelem prodeje. Někdo pak nahradil chybějící lebku jinou, což po stoletích odhalila až analýza.
Vlasy a vousy Napoleona
Posledním zajímavým příkladem bylo prokazování, že vlasy a vousy z relikviáře ve francouzském muzeu mohou skutečně patřit vojevůdci Napoleonovi Bonaparte. V případě vlasů byla k identifikaci použita mtDNA, která byla srovnána s mtDNA Napoleonovy matky Marie Letizie a jeho sestry. Byla nalezena shoda včetně vzácné mutace, kterou všichni tři sdíleli. Identita vousů pak byla prokazována pomocí chromozomu Y, který byl srovnán s chromozomem Y žijícího prapraprasynovce (čtyři generace vzdáleného potomka Napoleonova bratra) Prince Charlese Napoleona. I v tomto případě byla nalezena shoda. Vlasy i vousy tedy patřily Napoleonovi Bonaparte.
Autor je odborný asistent v Ústavu experimentální biologie Přírodovědecké fakulty MU.
