I v nedokonalosti může být síla. Potvrzuje to objev arachnologa Stano Pekára z přírodovědecké fakulty. Popsal strategii pavouka, který se maskuje jako mravenec. Jeho převlek ale není zdaleka bez chyb. Proč? Dokáže tak totiž ošálit více různých přirozených predátorů. Výsledky svého výzkumu publikoval Pekár v prestižním časopise American Naturalist a dostal se s ním i na stránky Science.
Na světě existují druhy pavouků, které dovedou napodobit svým vzhledem mravence, a to tak perfektně, že zmatou i odborníka. Říká se jim dokonalí mimici. „Mnohem více je ale těch nedokonalých. Když je vidíte zvlášť, tak je jasné, že jde o pavouky. Napodobují je hlavně zbarvením. Kdybyste je ale viděli ve spleti mravenců, tak si je snadno spletete,“ říká Pekár, který působí v Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty MU.
Proti evoluci? Právě naopak
Proč ale v přírodě tito nedokonalí mimici vlastně existují? Takovou otázku si zoologové kladli po léta. Podle evoluční teorie by totiž měli být vyhubeni predátory a jejich místo by zaujali ti, kteří dovedou své přirozené nepřátele zmást lépe. Jak to, že mezi námi tedy stále ještě jsou? Zdá se, že Stano Pekár přišel s novým řešením tohoto hlavolamu.
Obecný předpoklad je, že pavouci napodobují mravence, protože tyto supersiláky hmyzí říše skoro nic neloví. Nikomu totiž zvlášť nechutnají. Problém je v tom, že nějací predátoři, kteří si na mravencích přece jen smlsnou, také existují. Lépe řečeno, v biotopech, kde žijí nedokonalí mimici, se vyskytují běžně.
„Tím dochází ke dvěma tlakům na našeho mimika. Pokud bude příliš dokonalý a bude vypadat stejně jako mravenec, tak by ho mohl sníst predátor, který loví mravence. Svého problému s dravcem by se tím pádem nezbavil. Jen by jednoho predátora vyměnil za druhého,“ vysvětluje Pekár, jak se pavouk evolučně vypořádal s ohrožením. Stal se z něj tedy nedokonalý mimik, který je někde mezi a daří se mu splést oba predátory, případně získat alespoň dostatek času na únik.
Jak to dokázat? Aby Pekár ověřil svou teorii, pracoval se sadou experimentů, v nichž vystavoval nedokonalé mimiky predátorům, kteří loví mravence. Zjistil, že tito dravci pavouky loví tím víc, že čím více se mravencům podobají. Navíc nedokonalí mimici si zachovali víc ze své pavoučí rychlosti, a dokázali tak na rozdíl od svých kolegů, kteří napodobují mravence věrohodněji, dravcům často uniknout.
Život dokonalého mimika totiž stojí na cíleném vystavování sebe sama predátorům. Jeho strategie je založená na tom, že zdůrazňuje, že je mravenec. Pokud ale narazí na někoho, kdo si mravence klidně dá, nemá moc velkou šanci. Nedokonalost „převleku“ v tomto případě vítězí.
