Revoluční objev v sexuálním životě pavouků

Samci pavouků při kopulaci jen slepě nešátrají kolem samičích pohlavních otvorů, ale jsou schopni detekovat nejrůznější informace, zjistili vědci z Přírodovědecké fakulty MU.

Trochu jako umělé oplození může vypadat postup, kterým se samci pavouků připravují na oplodnění samice. Jejich kopulační orgány totiž nejsou nijak spojené s orgány pohlavními, kde vznikají spermie. Než tedy pavouk začne svou milostnou hru, musí spermie nejdříve přesunout do speciálních útvarů, takzvaných bulbů. O nich se dlouho myslelo, že neobsahují žádné nervy, vědci z ústavu botaniky a zoologie ale přišli s převratným objevem, když v bulbech objevili nejen nervovou tkáň, ale i smyslové orgány.

Tělo pavouka se skládá z hlavohrudi a zadečku. Pohlavní orgány produkující spermie jsou uloženy v zadečku a kopulační orgány jsou na hlavohrudi blízko ústního ústrojí, a to na makadlech.

„Aby předali své spermie samici, musí je samci nejprve transportovat ze zadečku do makadel. Děje se tak za pomoci speciální síťky, kterou si utkají po dosažení pohlavní dospělosti. Na tuto síťku nejprve ze zadečku „vytlačí“ spermie, které pak nasají do bulbů, jež slouží pro skladování spermií a jejich přenos do těla samice,“ přiblížila výzkumnice Lenka Sentenská.

Přestože vědci zkoumali kopulační orgány pavouků, nikdy v bulbech nenašli nervovou tkáň. Podařilo se to až před dvěma lety odborníkům z německého Greifswaldu u vzácného druhu tasmánského pavouka.

„Jde o bazální druh, který je skladbou těla blízký společnému předku pavouků. Bylo tedy možné, že se během evoluce nervy z bulbů vytratily, a proto nebyly u dalších druhů nalezeny. Nám se však podařilo objevit nervovou tkáň u listovníka, který patří mezi běžné odvozené druhy. Navíc jsme objevili také smyslový orgán, což znamená, že pavouk je schopen při kopulaci vnímat určité informace,“ popsala objev zooložka.

Překvapení z objevu zesílil i fakt, že vědci vlastně nic podobného nehledali. „Byla to náhoda, zkoumali jsme jinou strukturu, když mě upoutala tkáň připomínající tkáň nervovou. Přičítali jsme to nejdřív nedostatečné úpravě vzorku, ale snímky z elektronového mikroskopu nás přesvědčily o opaku,“ vzpomíná na okolnosti přelomového zjištění Sentenská a doplňuje, že se jim následně podařilo najít nervovou tkáň i u dalších druhů pavouků.

„Tento nález mění pohled nejen na reprodukční orgány pavouků, ale také na rozmnožování těchto členovců. Nyní víme, že samci pavouků při kopulaci jen slepě nešátrají kolem samičích pohlavních otvorů, ale jsou schopni detekovat nejrůznější informace. Mohou pak přizpůsobit svou investici do daného páření,“ uvedla vědkyně. Výzkumníkům se zatím nepodařilo určit, o jaký typ smyslového orgánu se konkrétně u listovníka jedná, není tedy zcela jasné, co všechno může samec pomocí bulbů zjistit.

Podle Sentenské je pravděpodobné, že orgán samci poskytuje mechanické informace potřebné pro správné spojení se samicí. „Může ale také detekovat informace chemické, třeba reprodukční historii samice. Samci některých druhů pavouků jsou také schopní poměrně přesně určit její věk. Obecně dávají přednost mladším a dosud nespářeným samicím.“

Samci pavouků poznají stáří či reprodukční historii samice například podle jejího vlákna nebo dotykem těla. Někteří však procházejí námluvami a přestanou až v okamžiku, kdy vloží kopulační orgán do pohlavního otvoru samice a zjistí, že už se spářila. „Takové případy nás mátly, protože nebylo jasné, jak může pavouk při absenci smyslového orgánu v bulbu něco takového odhalit,“ uvedla vědkyně.

K pavoukům a studiu jejich pohlavního života se Sentenská dostala v prvním ročníku na vysoké škole. „Zvířata a jejich chování mě fascinovala už od dětství. V našich zeměpisných šířkách ale bohužel není moc reálné studovat velké africké kočky nebo žraloky, s tím jsem se musela smířit,“ svěřuje se mladá výzkumnice.

Nakonec ji zaujal výzkum profesora Stana Pekára, který se zabývá pavouky a jejich chováním. „Záhy jsem se přesvědčila, že i tito malí, na pohled nepříliš sympatičtí tvorové mohou být zajímaví. Jejich chování je fascinující a co víc, mnohem méně prozkoumané než chování obratlovců,“ dodala.

Masarykova univerzita | Masaryk university