Z osudu planety Země je potřeba udělat téma 21. století, říká filozof

Co je to antropocén? Žijeme v době, kdy je člověk hlavním činitelem v planetárním měřítku? Takové otázky si klade Lukáš Likavčan, doktorand na katedře environmentálních studií. V rámci zimních a letních škol se setkává s významnými současnými filozofy jako je Ray Brassier nebo Bruno Latour a ve svých pracích se zabývá tím, jak člověk a technologie ovlivňují vnímání přírody a podílí se na klimatické změně.

K pojmu antropocén se dostal asi před čtyřmi lety a více nad ním začal přemýšlet po setkání s myšlenkami Bruna Latoura. „Taky jsem se k němu dostal i skrze umění, které je takovým dobrým lakmusovým papírkem nových trendů a předjímá často věci, které se dostanou do teorie až o několik let později,“ vysvětluje student Fakulty sociálních studií MU. Podívejme se tedy, co antropocén vlastně je.

„Ten pojem můžeme uchopit tak, že si ho rozbijeme. První část pochází z řeckého slova anthropos, což znamená člověk. Přípona je pak obdobná jako v termínech pleistocén nebo holocén a podobně,“ přibližuje filosof a dodává, že se tedy jedná o nové „geologické“ období, které je definované tím, že hlavním činitelem na planetě a tím, kdo způsobuje velké změny, jak je ta klimatická, je dnes člověk.

Mohlo by se zdát, že se jedná o variaci na evoluční ontologii Josefa Šmajse (filozof působící na Ekonomicko-správní fakultě MU), tak to ale není. „Dichotomie přírody a kultury není dostačující, je poněkud naivní a spousta filosofů zabývajících se pojmem antropocénu toto dělení i kritizuje. Těžko totiž lze rozlišit, co je ještě příroda a co už kultura,“ vysvětluje Likavčan, pro něhož je antropocén sice přechodný, ale užitečný pojem, který nás má upozornit na něco jiného.

„Když si vezmeme tu základní tezi, že lidé ovlivňují planetu v globálním měřítku, tak se musíme zároveň ptát jací lidé, jaké skupiny lidí, jaké technologie, jací nelidští aktéři, tak činí a v jaké míře,“ upřesňuje doktorand a naráží tak i na limity samotného pojmu, který, přestože se v Česku příliš nepoužívá, je už v mnoha oborech považován za módní a vyprázdněný. „S tím ale nesouhlasím, antropocén, jakkoliv je to neadekvátní pojmenování, má své místo ve vývoji myšlení,“ oponuje filozof.

Téma pro 21. století
Účel uvažování nad pojmem antropocénu je podle doktoranda jasný. „Cílem je udělat ze Země a jejího ovlivňování člověkem centrální politický problém 21. století. Přinést do politiky planetární pohled,“ popisuje Likavčan. K planetě musíme podle něj přistupovat jako k terénu, který nám klade nějaké překážky a limity.

Takové politiky už navíc i začínají vznikat. „V rámci OSN, Evropské unie a jiných politických celků už pojem antropocénu rezonuje, byť často jako líbivé slovíčko, které je součástí nějaké politické preambule,“ poukazuje student.

Jsou dva typy intervencí beroucích pojem v potaz: jednak legislativní, v níž je ale problematické definovat právní subjektivitu některých aktérů antropocénu, například ekosystémových procesů či velkých krajinných celků, jednak komunální a umělecké intervence, v nichž se lidé snaží zapojovat do hry právě ony jiné než lidské aktéry.

„Existuje skupina amsterdamských studentů a studentek, kteří mají malý les, jenž je přes různé senzory, drony a čipy propojený s blockchainovým (databáze transakcí Bitcoinu) trhem, takže může sám za sebe zprostředkovávat služby, prodávat vlastní dřevo, skupovat nové pozemky - stává se z něj prostě ekonomický aktér,“ přibližuje Likavčan to, jak může vypadat politický ne-lidský aktér. Přímé politické intervence lze pak sledovat na úrovni lokálních hnutí, jako je třeba i české Limity jsme my.

Úloha filozofie
Role filozofa v otázce, která se zdá být spíše přírodovědná, je podle studenta dvojí. „Filozofie jednak upozorňuje, jak se ten pojem dá ohnout nebo zneužít za účelem ještě větších zásahů do planetárních procesů,“ popisuje doktorand s tím, že tohle je první, kritická úloha filozofie.

„Filozofie často vyjasňuje to, co si lidé nějak intuitivně myslí a neví, jak to pojmenovat. Filozof je přítel pojmů, kterými tomu může pomoci,“ vysvětluje úsilí o souznění odborné terminologie a lidových představ, z něhož by se pak dal odvodit nějaký politický apel.

Likavčan zároveň upozorňuje, že by dnes mohlo být přesnější používat pojem post-antropocén. „Zatímco antropocén dává doprostřed dění na planetě člověka, post-antropocén je spíše myšlenkou o jakési sounáležitosti s širší obcí různých aktérů, kde se musí dodržovat nějaké konvence vzájemných střetů,“ popisuje filozof.

„Není to však tak, že by antropocén měl nahradit nějaký jiný -cén, ale spíš by se z antropocénu měl stát nějaký obecný horizont, v jehož rámci se začne rozvíjet hlubší výzkum, který už bude předpokládat porozumění pojmu antropocénu,“ uzavírá doktorand.

Masarykova univerzita | Masaryk university